Madla z cihelny

Veselý a nenáročný příběh „Madla z cihelny“ napsala Olga Scheinpflugová. Inspirovala se tak trochu známým „Pygmaliónem“ a vytvořila vyprávění, jehož hlavní zápletkou je přeměna prosté dívky v mladou okouzlující dámu dobrých způsobů. A jak se vše vlastně stalo? Inu, to bylo tak…zámecký pán, Jan Dolanský, má velkolepý majetek, pěkné panství, avšak žádné vlastní potomky. Ovšem, jakožto správný šlechtic má již stanoveného případného dědice, kterým je jeho oblíbený synovec Max. Jan Dolanský se věnuje křížení rostlin a napadá ho docela vážná myšlenka, že by asi nebylo dobré, aby se jeho synovec v zájmu zachování rodu oženil s dívkou šlechtického původu. Je přece stará věc, že šlechtici jsou vzájemně příbuzní a z toho nemusí vzejít nic dobrého. Ale co s tím? Poradí věrný komorník Holoušek, který svého pána nikdy nezklame. Upozorní ho na paní Lískovou, bodrou a energickou vdovu, která žije v cihelně společně s dvanácti dětmi. Nejstarší z nich je Madla, děvče krev a mlíko. Zatím sice prostá a obyčejná, avšak nadmíru pohledná a jistě velmi učenlivá. Ta by byla dozajista vhodnou kandidátkou na post budoucí zámecké paní. Jan Dolanský neváhá, navštíví paní Lískovou a protože chudé vdově se nějaký ten peníz na živobytí také hodí, je brzo ruka v rukávě a Madla putuje na „převýchovu“ do zámku. Její „učitel“, pan Dolanský, však zatím svému synovci a následovníkovi nic ze svého plánu neprozradí, na to je čas, až jak se Madla ve své nové roli osvědčí. Madla se opravdu činí a brzy by nikdo nepoznal, že je původně prosté děvče, které prakticky nemá žádného vzdělání. Zdá se, že sňatku Maxe a Madly už nic nebrání, ale…ale je tu sám zámecký pán Dolanský a bude se opravdu chtít vzdát krásné a roztomilé Madly v synovcův prospěch?