Truda Grosslichtová

U Trudy Grosslichtové známe sice datum a místo narození, ale její původ, stejně jako její pozdější soukromý život zůstává obestřen tajemstvím; vzhledem k její pozdější emigraci před nacisty vyšel najevo i její položidovský původ. V Praze prošla několika divadelními scénami, mj. hrála v Divadle Oldřicha Nového. Její vizáž okouzlující blondýnky s příjemným hlasem ji předurčil k filmové práci, díky jazykové vybavenosti (ovládala němčinu a francouzštinu) se uplatnila jako herečka i v zahraničí, ve Francii se prosadila i jako zpěvačka. V Německu a Francii točila zahraniční verze českých filmů, naopak, v Československu točila české verze cizích snímků. Truda Grosslichtová v letech 1931-1937 hrála v pětadvaceti českých filmech, z nichž většina je dnes již právem zapomenuta, jednalo se o druhořadé veselohry a dojímavé příběhy. Dvakrát se ale objevila na filmovém plátně po boku Vlasty Buriana (Revizor, 1933; Hrdina jedné noci, 1934). Hrála také po boku Hugo Haase (Jedenácté přikázání, 1935). Nejproduktivnějším rokem v její filmové kariéře byl paradoxně ten poslední, rok 1937, kdy hrála v sedmi filmech. Za zmínku stojí její účast v neprávem opomíjeném dramatu Poručík Alexander Rjepkin (1937), kde hrála spolu s Adinou Mandlovou. V roce 1937 také dostala svou jedinou hlavní roli, začínající právničky Věry Donátové, v komedii Advokátka Věra, v níž jí sekundovaly hvězdy tehdejšího flmu (O. Nový, J. Marvan, T. Pištěk atd.). Poté Truda Grosslichtová spolu s manželem z rasových důvodů opustila Československo; kde se zdržovala po dobu druhé světové války, není známo, ale po válce se usadila v Nizozemí, kde také zemřela.