Daniela Vacková

Herečka a režisérka Daniela Vacková se vyjma své umělecké práce věnuje také literární tvorbě a podnikání s vlastním divadlem. D. Vacková také již řadu let úspěšně pracuje jako dramaturg a lektor na rozličných letních hereckých školách a mimo to vede herecký spolek dětí a mládeže. Daniela Vacková jako herečka s výrazným talentem na sebe poprvé upozornila již v pražském Divadle na okraji, z něhož odešla studovat herectví na Divadelní akademii múzických umění Praha. Po vysokoškolském absolutoriu nastoupila Vacková na dvě sezóny do angažmá jako herečka Činoherního studia Ústí nad Labem, odkud přešla do Západočeského divadla Cheb, aby se po návratu do Prahy stala umělkyní na volné noze. Díky tomu je možné D. Vackovou na jevišti spatřit v pořadech pražské Poetické vinárny Viola, v představeních v duu s ruskou herečkou a zpěvačkou T. Wemjan-Čampulkovou, které vystupuje pod příznačným názvem Emancipované divadlo V+W nebo s Hudebním divadlem marionet Elf. V současnosti Vacková svou hereckou práci směřuje především k dětem, dospívajícím a jejich rodičům s vlastním cestovním a autorským Divadlem matky Vackové, které objíždí s velkým úspěchem štace po republice s představením Šamanka. Daniela Vacková se poprvé na filmovém plátně objevila v drobné roli v životopisném dramatu o političce M. Kudeříkové natočeném J. Jirešem pod názvem … a pozdravuji vlaštovky. O pár let později přišla Vackové do cesty studentka v Balíkově psychologickém filmu Zrcadlení a rok nato si obdobnou roli střihla u K. Kachyni v Setkání v červenci. Další epizodní role na Vackovou čekaly v postavě komorné ve Vláčilově životopisném filmu o skladateli A. Dvořákovi Koncert na konci léta, v roli zdravotní sestry z resuscitačního oddělení v Herzově vědeckofantastickém hororu Upír z Feratu nebo v učnici Malé z Traplova dramatu Velké přání. Vacková si na filmovém plátně několikrát zahrála také různé figury hereček, maminek nebo umělkyň. V 8o. letech si Vacková rolí exclusivní prostitutky Marie Luisy v Matějkově komediích z prostředí prvorepublikového nevěstince Anděl s ďáblem v těle a Anděl svádí ďábla podstatně rozšířila svou filmografii o postavu, na kterou se nezapomíná. Vackovou jsme se mohli vidět i v několika televizních seriálech, ať již jde o legendární My všichni školou povinní L. Ráži, adrenalinový Hop nebo trop J. Chlumského nebo o koprodukční německý Fugger z Ausburgu či italský seriál F.Costy Na větrné hůrce. D. Vacková měla to štěstí, že si ve filmu kromě epizodních či vedlejších rolí mohla zahrát i pár rolí hlavních, ať to již byla postava židovské houslistky Idy Fischerové v koprodukčním milostném snímku polského režiséra J. Majewského Slaná růže nebo hlavní ženská hrdinka v Koskově filmu Zemřeš, kdy budeme chtít. Po převratu a s přibývajícími léty na D. Vackovou jakoby filmaři zapomněli a její živelný naturel zůstává k velké škodě obyčejných diváků ležet nevyužit.