Vida Neuwirthová

Teplická rodačka Vida Skalská-Neuwirthová se v hereckém světě proslavila především svou první (a zároveň) i poslední hlavní filmovou rolí nosaté princezny Bosany z Werichovy pohádky Tři veteráni. Její lehce orientální zjev s očima daleko od sebe tehdy nadchl hned při prvním setkání Zdeňka Svěráka natolik, že okamžitě umluvil svého spolurežiséra O. Lipského, aby Vidě, tehdy ještě studentce Divadelní fakulty, svěřili jednu z nejdůležitějších rolí celého filmu. Byl to risk, který vyšel na celé čáře a zdálo se, že mladá herečka má slibně našlápnuto k další kariéře. Jenže se stalo něco, s čím nikdo (nejspíš ani ona sama) nepočítal - Vida se v té době poprvé dozvěděla pravdu o tajemství čísla, vytetovaného na předloktí svého tatínka. Poprvé slyšela o svém židovském původu a o smutném osudu svých předků, z nichž mnozí (celkem 35 ze 37 lidí) nepřežili 2. světovou válku. Toto zjištění ji ohromilo natolik, že studium na DAMU pověsila na hřebík a namísto filmování začala se začala věnovat jiným věcem - především bádání po svých kořenech a pak také loutkoherectví. Malé role si sice zahrála ještě v několika dalších filmech: např. Vesničko má, středisková či Golet v údolí a seriálech: Dobrodružství kriminalistiky a Největší z Pierotů, ale jinak filmovým i televizním divákům prakticky zmizela z očí. Téma židovství a holocaustu ji pohltilo natolik, že konvertovala k judaismu a rozhodla se šířit informace o této smutné kapitole evropských dějin dál - především mezi dětmi a mladou generací. Podílela se na vzniku česko-německého dokumentu s názvem "Rekviem za ty, kteří přežili" (1992) a pro ty nejmenší napsala dvě knížky na motivy židovských pohádek, legend a biblických příběhů: Opuštěný palác a jiné židovské pohádky (1995) a Dobře ukryté poklady aneb Příběhy z Midraše (2003). Kromě toho se tato bývalá členka pražského divadla Minor věnuje průvodcovské činnosti po místech, spojených s židovskou minulostí v Praze a v Terezíně. Ani tady nezapomíná na svoje hlavní povolání a namísto obvyklého deštníku či jiného mávátka s sebou nosí dřevěnou loutku královny Ester. V současnosti se Vida Skalská, matka dvou dospělých synů Davida a Matyáše, občas objeví jako moderátorka v rozhlase, její hlavní pracovní náplní ale zůstává loutkoherectví. Do r. 2002 vedla svoje vlastní loutkové divadélko, jehož činnost však ukončily povodně. Současně s ním se ale věnovala i dalšímu projektu, kterým bylo (a dodnes je) dětské divadlo Feigele při pražské Židovské obci. Feigele Vida Neuwirthová pomáhala zakládat už v roce 1980, kdy to byla prakticky jediná možnost, jak seznámit židovské děti s jejich historií a tradicemi. V jeho představeních účinkují jak vyřezávaní, tak i živí herci - převážně děti od šesti do dvanácti let, kterým občas svou přítomností vypomůže nějaký ten dospělý "kolega" odjinud a tématem bývají biblické příběhy, pohádky a legendy, většinou spjaté s nějakým židovským svátkem. Každý rok tu mají premiéru 2-3 nové hry, se kterými se může malé i velké publikum seznámit nejenom v Praze, ale i mimo ni - ať už na nějakém zájezdu, anebo divadelním festivalu.