Václav Antoš

Herec Václav Antoš se narodil uprostřed 2. sv. války 23. září 1942 v obci Mcely u Nymburka. Vždy jej přitahovalo divadlo a nebylo překvapením, že se po středoškolských studií objevil jako devatenáctiletý elév v jihlavském Horáckém divadla. V letech 1961 až 1962, když si osvojoval praktické postupy spojené s hereckou profesi v Horáckém divadle, dospěl k závěru, že bez řádného studia činoherního herectví, zůstane jen průměrným hercem. Odešel studovat na pražskou DAMU. Když v roce 1966 školu končil, rozhodl se, že začne v divadle, které nebude plné slavných jmen. Správně předpokládal, že se mu dostane většího počtu různorodých rolí. První skutečně herecké angažmá ve Státním divadle Ostrava od roku 1966 do roku 1989 bylo současně i jeho posledním angažmá. Vedle své domovské scény hostoval také v pražském Divadle E. F. Buriana a zde byl obsazován především do milovnických a hrdinných rolí. Za svůj poměrně krátký život dokázal ztvárnit více jak sto dvacet divadelních postav: - Sekretáře /Život Galileiho/; Otto Franka /Deník Anny Frankové/; Vojtu /Naši furianti/; Mladíka /Matka Kuráž a její děti/; Ferdíka /Jedenácté přikázání/; Duvala /Manon Lescaut/; Herricka /Čarodějky ze Salemu/; Kaprála /Loupežník/; Benvolia a Samsona /Romeo a Julie/; Dona Pedra /Mnoho povyku pro nic/ aj. V druhé polovině 70. let se představil v inscenacích v mnoha náročnějších a titulních rolích: Alonso /Don Juan/; Jan Hus a Jeroným Pražský /Jan Hus/; Kaliban /Bouře/; Raboch /Dobrý voják Švejk/; Xavier /Sestup Orfeův/; Tanson /Vajíčko/; Sir Green /Richard II./; Roderogo /Othello/; Anatol /Vojna a mír/; Stanley Kowalski /Tramvaj do stanice touha/; Semjon /Racek/; Fortinbras /Hamlet/ a dal. Antoš se ještě během studií na DAMU objevil v epizodních rolích Kima v Krškově Komedii s klikou /1964/ a královského vojáka v legendární féerii Františka Vláčila Marketa Lazarova /1965 – 1967/ na motivy stejnojmenného románu Vladislava Vančury. V dalších se Antoš jen velmi sporadicky dostal jako mimopražský herec do okruhu herců, které režiséři rádi angažovali pro své filmy. V 70. letech hrál Alana ve filmu Bitva o Hedviku /1972/ polského režiséra Juliana Dziedzina a Petrmichla v kriminálním dramatu Město nic neví /1975/, režiséra Dušana Kleina. Po takřka pěti letech Václav Antoš na poměrně malé roli člena předsednictva JZD v psychologickém dramatu režiséra Otakara Koska Trnové pole /1980/ z produkce Filmového studia Gottwaldov, ukázal jako nevyužité schopnosti český film nevyužil. V roli Potočinského v dětském a opět gottwaldovském snímku Lukáš /1982/ Otakara Koska, nebo lékaře v komedii Od vraždy jenom krok ke lži /1982/, režiséra Petra Tučka a bohužel naposledy, pět let před svou smrtí, sehrál roli muže v psychologickém snímku Už se nebojím /1984/ pod režijním vedením Otakara Koska, natočeném ve Filmovém studiu Gottwaldov. V průběhu své herecké kariéry spolupracoval v ostravském rozhlasovém studiu a televizi Ostrava. V televizi se objevil v televizních filmech: Svědomí běžce; Ohrožené město; Ze života velkého chlapa, Tvář za oknem a dal., nebo v televizních seriálech: Kamenný řád; Přátelé zeleného údolí; Postel s nebesy; Dispečer; Bez ženské a bez tabáku; Stavy rachotí; Černá země a dal. Na televizní záznamech divadelních představení - Rivalové a také Antigona, jsou herecké výkony Václava Antoše zaznamenány v jeho nejpřirozenějším prostředí, to je na divadle. Herec Václav Antoš zemřel 3.12.1989, po těžké nemoci ve věku čtyřiceti sedmi let. Erkul