Miloš Ditrich

Scénický výtvarník arch. Miloš Ditrich se narodil v Praze roku 1927 v obchodnické rodině. V průběhu II. sv. války byl vězněn v koncentračním táboře /1944-1945/. Po maturitě studoval na pražské Vysoké škole umělecko průmyslové u profesora Antonína Strnadela /1950/. Na tato studia bezprostředně navázal studiem na katedře scénického výtvarnictví pražské DAMU u profesora Františka Tröstra, kterou ukončil v roce 1953. V ČST je od roku 1956, a v letech 1957 až 1970 byl vedoucím výtvarného oddělení Československé televize Praha. Po roce 1970 externím scénografem televize a docentem pražské DAMU. Je členem Únie výtvarných umělců a FITES. Do roku 1991 spolupracoval v ČST na více než 400 inscenacích. Jako divadelní scénograf pracoval v Plzni, ND Praha, ve Vídni, Ženevě aj. Mimo televizní scénografické výpravy patří do jeho práce i řada filmových scénografických realizací: Příběh dušičkový /1964, rež. František Filip/, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou /1965, rež. Antonín Moskalyk/, Věc Makropulos /1966, rež. Václav Kašlík/, Lucerna /1967, rež. František Filip/, Requiem za kouzelnou flétnu/1968, rež. Václav Kašlík/, Raport /1968, rež. Antonín Moskalyk/, Zápisník zmizelého /1969, rež. Václav Kašlík/, Podezření /1970, rež. Jan Matějovský/, Julian Odpadlík /1970, rež. Jiří Bělina/, Helimadoe /1993, rež. Rež. Jaromil Jireš/, Učitel tance /1994, rež. Jaromil Jireš/, Doktor Munroy a jiní lidé /1997, rež. Pavel Háša/ aj. Erkul