Jana Zbořilová

Každé odvětví výtvarného umění přináší na jedné straně radost, když se podaří dosáhnout výtvarného záměru a tím i cíle, na straně druhé je to věčné bloudění, hledání správného směru a inspirace. Pro scénické a kostýmní výtvarnictví to platí více jak dvojnásobně, protože jeho průměrný výsledek může vést k průměrnému hereckému výkonu a tím i nemastnému neslanému diváckému dojmu. Do těchto podmínek se vydávají jen ti nejstatečnější a nejnadanější výtvarní umělci. Jan Zbořilová mezi ně patří bezezbytku. Narodila se v druhé polovině března roku 1953 v Praze. Nebylo překvapením, když byla přijata ke studiu na střední Výtvarnou školu Václava Hollara, kterou absolvovala v letech 1968 až 1972. Zde se již jednoznačně projevil její zájem o kostýmní a později i scénické výtvarnictví. Další studijní etapu prožila na pražské DAMU v ateliéru prof. Romberga v letech 1972 až 1977. Po ukončení studií spolupracovala s mnoha oblastními divadly, televizí a filmem ve svobodném povolání. V letech 1977 až 1984 se její scénické návrhy, včetně navržených kostýmů, objevovaly na scénách např. Jihočeského divadla v Českých Budějovicích; Divadla Na provázku v Brně; Divadle F.X.Šaldy v Liberci. Spolupracovala s režiséry Z.Pospíšilem, P. Scherhauferem, B. Polívkou nebo E. Tálskou. Pět let byla v angažmá jako scénografka a šéfka výpravy až do roku 1989 v Západočeském divadle v Chebu. Od roku 1990 je pedagogem katedry scénografie DAMU v Praze, obor kostýmy a masky. V roce 1994 byla jmenována docentkou a o tři roky později profesorkou. Její bohaté zkušenosti scénografky a kostýmní návrhářky, které získala jak na malých tak i na nejvýznamnějších scénách, vytvářejí dostatečnou autoritu a respekt mezi jejími studenty. Do současné doby má za sebou řadu dosahující takřka šesti set scénických a kostýmních výprav, a to jak pro činohru, operu, ale i balet. Její scénické a kostýmní realizace jsou spojeny s inscenacemi divadelních scén nejen v Čechách ,ale i v zahraničí, např. : Německo, Polsko, Finsko, Řecko a jinde. Z řady realizací je nutné připomenout alespoň některé, např.: Verdiho- Rigoleto /1978/, Těsnohlídkovu - Lišku Bystroušku /1979/, Shakespearovo - Zkrocení zlé ženy /1981/, Polívkova – Šaška a královnu /1983/, Morgensternovy – Šibeniční písně /1994/, Anouliho – Tomáše Becketa aneb Čest boží /1994/, Dostojevského – Bratry Karamazovy /1995/, Shakespearova - Krále Leara /1996/, Mozartovu - Kouzelnou flétnu /2000/, Shillerova - Dona Carlose /2003/, Donizettiho - Poprask v opeře /2008/ a dal. Mimo režiséry z doby před rokem 1989, spolupracovala hojně s režiséry: Zdeňkem Kaločem, Ivo Krobotem, Pavlem Šmokem, Pavlem Pecháčkem, Radkem Balašem, Zbyňkem Srbou, Jaroslavou Šiktancovou, Milošem Horanským a dalšími. V roce 1981 získala kolektivní zlatou medaili na Triennale Novi Sad v Srbsku. V roce 2001 byla oceněna individuální Zlatou medailí za kostýmy na RT´Trienalle 01 Novi Sad. Erkul