Franklin Delano Roosevelt

Čtyřikrát zvolený do funkce prezidenta, pověstný, a dá se říci, že národem uznávaný a milovaný - třicátý druhý prezident USA - Franklin Delano Roosevelt, se narodil 30. ledna 1882 ve státě New York - v Hyde Parku. Od roku 1896 navštěvoval soukromou střední školu v Gretonu. Po ukončení střední školy následovala Harvardova univerzita, kde se zamiloval do své devatenáctileté vzdálené sestřenice Eleanor Rooseveltové, a v roce 1905 se konala svatba. I jako novomanžel a nastávající otec pokračoval v dalším studiu. Tentokrát je to právnická fakulta na Kolumbijské univerzitě. O dva roky později se už stál koncipientem právnické firmy Carter, Ledyard and Milburn na Wallstreetu. Nejn jeho původ, ale i dosavadní úspěchy by mu zcela jistě zaručily skvělou kariéru v tomto oboru, jenomže Franklin D.Roosevelt měl jiné plány. Už jako koncipient si představoval svou další kariéru politika, a mířil nejvýš, když si umínil, že se jednoho dne stane prezidentem. V roce 1910 byl zvolen do senátu státu New York za demokratickou stranu. Ve svém prvním funkčním období se snažil především prosazovat zákony chránící přírodu a omezující lov a rybolov. Po znovu-zvolení ve volbách roku 1912 byl Roosevelt v březnu 1913 ve Washingtonu jmenovaný náměstkem ministra námořnictví. Rooseveltovo působení na ministerstvu se časově se prolíná s první světovou válkou, do která USA vstoupilla v roce 1917, a to mu umožnilo být v centru dění. Roku 1918 Roosevelt navštívil Londýn, Paříž a západní frontu, a po návratu do Washingtonu v říjnu, požádal prezidenta Woodrowa Wilsona o převedení do aktivní služby. Ten ale jeho žádost odmítl, a v listopadu válka stejně našztěstí skončila. Během sedmiletého působení na ministerstvu si Roosevelt vybudoval dobré jméno, a v roce 1920 ho demokraté nominovali na viceprezidenta. Delano však spolu s prezidentským kandidátem Jamesem Coxem z Ohia utrpěli velkou porážku od republikánské dvojice Warren Harding - Calvin Colidge. Bílý dům tak na dalších 12 let ovládli republikáni. Roosevelt nepřijal porážku s těžkým srdcem, co na tom, vždyť mu bylo teprve třicetosm let. Rozhodl se svůj majetek zvětšit podnikáním a stal se viceprezidentem záruční společnosti. Osud mu však udělil velmi těžkou ránu, která svým způsobem ovlivnila a změnila celý jeho život. Na dovolené roku 1921, kterou trávil společně s manželkou a syny na ostrově Portobello u pobřeží Nového Brunšviku onemocněl obrnou, a od pasu dolů natrvalo ochrnul. Bojem s chorobou strávil několik dalších let. Přestěhoval se do lázní Warm Springs v Georgii, kde plaval v termálních bazénech a zanedlouho dokázal jezdit na koni, nebo řídit speciálně upravený automobil. V roce 1928 už mohl pomocí holí a výztuží vstát, pořád ale potřeboval něčí pomoc. Roosevelt byl v roce 28 přemluven přáteli, aby kandidoval za Demokratickou stranu na guvernéra státu New York. Zvítězil těsnou většinou hlasů. O rok později po krachu na Wallstreetu začala velká hospodářská krize. Roosevelt prosazuje mnoho reforem na zlepšení nelehké situace pracujících. Úspěch mu zajistilo znovu zvolení guvernérem, tentokrát větším rozdílem hlasů. 22. ledna 1932 Roosevelt oznámil, že se účastní primárních voleb Demokratické strany v Severní Dakotě. Po čtvrtém kole hlasování byl nominován na prezidentského kandidáta. V listopadových volbách voliči odmítli nemastný a neslaný přístup republikánů v čele s prezidentem Herbertem Hooverem, a dali hlas Franklinu Delano Rooseveltovi, který jim slíbil velké změny. V březnu 1933 se Roosevelt jako 32. prezident USA ujal úřadu. Během pověstných sta dní v úřadě tj. od března do června přijímala nová vláda jedno opatření za druhým ve snaze postavit ochromenou a zlomenou Ameriku opět na nohy. Peněžnictví a bankovní systémy začaly podléhat zákonům, které usnadnily přístup k úvěrům a zavedly pojištění vkladů. Rooseveltův program byl pokřtěn na "New Deal" (nový úděl). Docházelo k budování přehrad, budování silnic a staveb. Velké změny se týkaly také těžby ropy a lesního hospodářství. Většině Američanů dodal "New Deal" odvahu a země se pomalu, ale jistě začala ubírat tím správným směrem. Ve volbách roku 1936 Roosevelt vítězil po tvrdé kampani drtivým způsobem, když získal většinu téměř ve všech státech Unie. Stále zde byly veliké problémy, a to jak doma, kde stále ještě doznívala hospodářská krize, tak nebezpečné příznaky německého zbrojení. Roku 1938 se nad Evropu pomalu začala stahovat válečná mračna. Roosevelt, i když byl sympatizant se svobodými státy ohrožovanými Německem a Itálií, razil v zahraniční politice, jako všichni jeho předchůdci, heslo: "Ruce pryč od Evropy." Téhož roku však po "křišťálové noci" odvolal svého velvyslance z Berlína a poskytl vysoké půjčky Číně, která bojovala s japonskými agresory. O rok později přijíždí do Washingtonu britský král Jiří VI. s královnou Alžbětou. Měsíc před vypuknutím války, přijal Roosevelt dopis od fyzika Alberta Einsteina, ve kterém Einstein varoval před pokroky německého výzkumu v oblasti jaderné fyziky a před hrozbou možnosti atomové bomby. Roosevelt si vzal z dopisu ponaučení a pověřil skupinu vědců výzkumem s úkolem zajistit také Spojeným státům atomovou bombu. Prvního září 1939 přepadl Hitler Polsko. V neděli 3. září Británie oznámila, že se s celým impériem nachází ve válečném stavu s Německem. Svět stál na začátku největšího válečného konfliktu všech dob. Roosevelt hned věděl na čí stranu se postavit, ale nadále dával přednost neutralitě. Jen výzbroj USA se začala zvětšovat rychlým tempem. Většina továren začala vyrábět zbraně v neuvěřitelném množství a druhá světová válka tak byla bohužel nejlepším lékem na stále doznívající velkou hospodářskou krizi. Teprve v červnu roku 1940, kdy nacistická vojska vtrhla do Francie, Belgie a Nizozemí, dal Roosevelt najevo, že USA by mohly do konfliktu také brzy zasáhnout. Proti pomoci USA Británii se stavělo mnoho Rooseveltových odpůrců. Roosevelt však byl neoblomný. Ještě před prezidentskými volbami roku 1940 nechal do Británie přepravit 50 vysloužilých torpédoborců. 17. července Roosevelt zahajuje kampaň, a potřetí kandiduje na prezidenta a...... s přehledem vítězí nad republikánským kandidátem Wendellem Willkiem. Brzy ráno 7. prosince 1941 zaútočily japonské palubní letouny z letadlových lodí admirála Nagumy na Pearl Harbor. Během dne se několika vlnám útoku podařilo zasadit Tichomořské flotile velikou ránu. Tři bitevní lodě byly potopeny, jedna najela na břeh a ostatní byly velmi poškozeny. Dále byly téměř zničeny 3 křižníky, potopen a poškozeny torpédoborce. Na letištích bylo zničeno přes sto amerických letadel. Zahynulo přes 2 500 amerických vojáků a 1 000 jich bylo zraněno. Japonci ztratili pouhých 30 letadel a jen 55 mužů. Druhý den Roosevelt vystoupil v Kongresu a prohlásil, že USA vstupuje do války, ve které jde o budoucnost celého civilizovaného světa. Tentýž den vyhlásila Británie válku Japonsku, Německo a Itálie vyhlásili USA válku o tři dny později. Roosevelt měl šťastnou ruku při výběru svých válečných spolupracovníků. Zatímco Churchil v první polovině války střídal velitele jak ho napadlo a Stalin je za prohry dokonce střílel, našel Roosevelt v Chesteru Nimitzovi, Georgi Marshalovi a především Dwightu Eisenhowerovi výtečné spolupracovníky.Roku 1943 se Roosevelt setkal v Casablance s Churchilem a oznámil, že Spojenci se nesmíří s ničím jiným, než s bezpodmínečnou kapitulací mocností Osy. Následovaly konference v Qubecku, Káhiře a Teheránu, na kterých se probíraly především válečné záležitosti. 7. listopadu dosáhl Roosevelt úspěchu, který nikdo před ním ani po něm nezopakoval. Stal se počtvrté prezidentem USA. Válka se pomalu začínala chýlit ke konci. V únoru 1945 se velká trojka - Roosevelt, Churchil, Stalin sešli v Jaltě na Krymu. Výsledek konference měl určit, jaký bude poválečný osud světa. Roosevelt se právě tady dopustil několika chyb, zvlášť, když nechal Stalinovi příliš volnou ruku v organizování poválečné Evropy (mnohé národy se pak na celá desetiletí octly pod komunistickou nadvládou) a že přiznal Sovětům právo veta v Radě bezpečnosti OSN. Tito pak nikdy nezapomněli toto právo využívat. Rooseveltova důvěřivost a chyby v úsudku jsou omlouvány, protože Roosevelt odcestoval na Jaltu už jako umírající muž. Zemřel 12. dubna 1945 ve 3,35 odpoledne ve věku 63 let. Do porážky Německa zbývaly 4 týdny, do porážky Japonska ještě 4 měsíce. Jeho smrt ochromila Kongres i celý národ. Spolu s ním odešla jedna z největších osobností tohoto století. zdroj:w.z.cz - MHCB