Ladislav Lakomý

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostnické rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956. Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956-1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960). V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967-1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky (Bratři Karamazovi, Král Jan). Lakomého výhradní spojení s Brnem a také jeho vyloučení z Komunistické strany po roce 1968 vyústilo v poměrně málo početnou a ještě méně významnou participaci ve filmu i televizi. Na svém kontě má sice desítky natočených titulů, nikdy ale nehrál větší roli. Debutoval nevelkou postavou řidiče ve filmu POSLEDNÍ ETAPA (1962), později hrál prokurátora ve společensky významném filmu STUD (1967). Přes svůj politický škraloup (nebo spíše právě proto) se v 70. letech objevoval v tendenčních historických snímcích jako DNY ZRADY (1973), DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) nebo VÍTĚZNÝ LID (1977). Jen výjimečně se objevil v jiných žánrech, navíc v dnes již zapomenutých filmech. Z pozdějších let stojí za zmínku postava otce hlavní hrdinky ve válečném dramatu OZNAMUJE SE LÁSKÁM VAŠIM (1988), jako Vladislav Vančura se pak objevil ve filmu ČLOVĚK PROTI ZKÁZE (1989). V té době také obdržel titul Zasloužilého umělce, který navazoval na jeho ztvárnění osobnosti prezidenta Beneše v propagandistickém seriálu GOTTWALD (1986). V následujících letech točil Ladislav Lakomý spíše pro brněnskou televizi (DETEKTIV MARTIN TOMSA, 1996; ČETNICKÉ HUMORESKY, 2001), televizní kamera také zaznamenala některé jeho divadelní výstupy. Co se týče filmové tvorby, připomeňme například postavu hofmistra v pohádce KOUZELNÝ MĚŠEC (1996), jeho filmografii prozatím uzavírá koprodukční česko-řecký snímek PODZIMNÍ NÁVRAT (2001). Ladislav Lakomý rozvinul své aktivity dlouhodobě také v oblasti pedagogiky, od roku 1968 přednášel hereckou výchovu na JAMU, odtud ale v roce 1975 musel odejít. V letech 1980-1988 přednášel na brněnské konzervatoři, pak se znovu vrátil na JAMU, kde byl v roce 1990 jmenován docentem, opět v oblasti herecké výchovy. Neméně významná je jeho práce pro rozhlas, rád a řadu let se věnuje také uměleckému přednesu a recitaci. Na svém kontě má i stovky titulů v dabingu, svůj hlas například propůjčil francouzským hvězdám jako byli Jean Marais a Alain Delon nebo německý herec Horst Buchholz. V roce 1998 získal za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského. Ladislav Lakomý je ženatý a má jednu dceru.