Petr Lébl

Petr Lébl (16. 5. 1965 – 12. 12. 1999) Jeho životní běh byl od prvopočátku spojen s divadlem. Od svých 15 let byl členem amatérského souboru DOPRAPO (poté Jak se vám jelo, později JELO), kde také získal svou první hereckou roli v inscenaci Kolotoč splněných přání. Vystudoval střední průmyslovou školu grafickou, obor grafická úprava tiskovin. Několikrát dělal přijímací zkoušky na FAMU; verdikt zněl: nepřijat „pro nedostatek talentu“. Od svých režijních počátků, kdy se v roce 1985 představil dnes již legendární inscenací Grotesky podle Kurta Vonneguta, se Lébl prosazoval jako výsadní tvůrce inscenace: byl autorem scénáře, výtvarníkem scény a kostýmů, tvůrcem zvukové (hudební) partitury, nad tím vším pak režisérem. V profesionálním období (1992 – 1999) hned zkraje v Divadle Labyrint šokoval inscenací Tobiášova Vojceva a oslnil inscenací hry T. Dorsta Fernando Krapp mi napsal dopis. V roce 1993 vstoupil poprvé – jako host – inscenací Pitínského hry Pokojíček do Divadla Na zábradlí. Od sezóny 1993/94 až do své předčasné smrti zde působil jako umělecký šéf. Vytvořil tu celkem jedenáct inscenací: všechny se staly středem vzedmuté pozornosti kritiky, dvě z nich – Racek (1994) a Ivanov (1997) – získaly Radokovu cenu, další na ni byly nominovány. U naprosté většiny z nich figuruje Lébl – pod pseudonymem Wiliam Nowák (též W. N.) – jako autor scénické výpravy; u zbylých, kde spolupracuje s technicky erudovaným partnerem, mu vždy náleží autorství ideje scénického řešení. Jako scénografa si ho přizvali ke spolupráci jiní režiséři: J. A. Pitínský, V. Chytilová, D. Levin - režisér inscenace Zadržitelný vzestup Artura Uie v německém Schwerinu. Svou komplexní představu scénografického řešení vtiskl coby hostující režisér též inscenaci Rostandova Cyrana z Bergeracu v divadle Habima v izraelském Tel Avivu (1996) a Smetanovým Braniborům v Čechách v pražském Národním divadle (1997). Rozpětí Léblových výtvarných aktivit se tím však zdaleka nevyčerpává. Coby student a absolvent Střední průmyslové školy grafické, obor grafická úprava tiskovin, se Lébl výrazně prosazoval v celé škále dalších výtvarných žánrů, především jako grafik: · ke všem svým amatérským inscenacím navrhoval originální divadelní programy a v této praxi pokračoval i v profesionálním období; · k některým inscenacím navrhoval divadelní plakáty, další vytvořil „na zakázku“ pro jiné divadelníky; · po nástupu do Divadla Na zábradlí navrhl novou podobu vstupenky a určil celý výtvarný design divadla (včetně precisního, stylového řešení interiéru jeho kavárny). Vizualita a výtvarno zkrátka prostupovaly veškerou Léblovou činností, resp. existencí: projevovaly se v častých proměnách jeho účesu a vizáže a ve stylu oblékání; uplatňovaly se v jeho práci s dramatickým textem (dokladem jsou režijní knihy plné náčrtů aranžmá, detailů scénické výpravy, rekvizit, kostýmů a masek dramatických postav i souběžně vypracovávané deníky); důraz na vizualitu kladou Léblovy filmové a televizní scénáře (realizované i nerealizované). Petr Lébl byl bezesporu největší talent mezi českými divadelními režiséry posledního dvacetiletí dvacátého století. Dnes, z odstupu, je to jasné i těm, kdo to za jeho života popírali. Kritiky zvláště provokovala akcentovaná vizuální stránka Léblových inscenací: díky mimořádné imaginaci a zároveň díky schopnosti své vize kreativně scénicky realizovat, byl Lébl mnohokrát nařčen z marnotratného hýření efekty, z artistnosti a vnějškovosti, z „plýtvání talentem“...