Emmanuelle Riva

Francouzská herečka Emmanuele Riva, vlastním jménem Paulette Germaine Riva, se narodila v malém městečku Cheniménil na východě Francie, kde vyrůstala v prostých poměrech. Rodiče z ní chtěli mít švadlenu, ale Emmanuelle od dětství ráda četla a inklinovala k divadlu. Ve městě Remirémont nedaleko od svého rodiště začala hrát amatérské divadlo a přes odpor rodiny se přihlásila na divadelní školu École nationale supérieure des arts et techniques du théâtre, kde studovala pod vedením Jeana Meyera. První kroky divadelního herectví absolvovala Emmanuele Riva na jevišti Théâtre Gramont, následovaly zkušenosti v Théâtre de ľAthénée nebo Théâtre de ľOeuvre, v polovině padesátých let se herečka objevila poprvé před televizní kamerou. Její vstup na stříbrné plátno proběhl nenápadnou postavou sekretářky ve filmu BURZIÁNI (Les grandes familles, 1958), na přelomu 50. a 60. let se ale Emmanuele Riva stala jednou z hvězd francouzského filmu. Zazářila ve filmu HIROŠIMA, MÁ LÁSKA (Hiroshima, mon amour, 1959), který jí vynesl nominaci na cenu BAFTA pro nejlepší zahraniční herečku, velkým triumfem pak byl film TEREZA DESQUEYROUXOVÁ (Thérese Desquyeroux, 1962), za nějž obdržela Volpiho pohár pro nejlepší herečku na festivalu v Benátkách a Cenu mexických filmových novinářů. V Itálii ostatně v té době nebyla již neznámá, protože se Simone Signoret tu natočila film ADUA A JEJÍ DRUŽKY (Adua e le compagne, 1960), nedlouho nato byla jednou z hvězd mezinárodně úspěšného válečného dramatu KÁPO (Kapo, 1961), s J. P. Belmondem vytvořila nestandardní pár (mladá vdova a kněz) ve filmu KNĚZ LÉON MORIN (Léon Morin, pretre, 1961). Během následujících let ji ke spolupráci vyzvali také slavní režiséři André Cayatte nebo Jacqueline Audry, v dekádě let sedmdesátých se ale Emmanuelle Riva před filmovou kamerou objevovala jen výjimečně. Hrála nadále především divadlo, pravidelně se objevovala na populárním divadelním festivalu v Avignonu, příležitostně se uplatňovala v televizi, kromě toho vydala tři sbírky básní a svou náklonnost k poezii prezentovala také na gramofonových nahrávkách. Kromě Francie točila například v Německu, z její další filmografie na domácí půdě stojí za zmínku Mockyho komedie JE V SÁLE NĚJAKÝ FRANCOUZ? (Y a-t-il un Français dans la salle?, 1982), větší příležitost dostala ve filmu DALEKO OD BRAZÍLIE (Loin de Bresil, 1992), hvězdné obsazení doplnila v úspěšném úsměvném příběhu VENUŠE, SALON KRÁSY (Vénus beauté, institut, 1999). Vzhledem k věku jsou aktivity Emmanuelle Riva posledních let omezené, na jevišti stála naposledy v klasické hře Médéa (opět v Avignonu a také v divadle Odéon-Théâtre de ľEurope v roce 2001). Hereččina nepočetná filmografie poslední doby je výčtem vedlejších rolí maminek a babiček, zatím naposledy se v malé roli objevila ve filmu MUŽ A JEHO PES (Un homme et son chien, 2008).