Marta Rašlová

Smyslná blondýna ze skladu porcelánu - Marta Rašlová pochází z Bratislavy a již od dětství se věnovala baletu. První setkání s filmaři zažila ještě ve školce, kdy se dostala do konkurzu pro film Práče režiséra Kachyni. I když roli nedostala, svět filmu jí zřejmě učaroval natolik, že po základní škole začala studovat na Bratislavské konzervatoři. Tu však kvůli hereckým příležitostem nedokončila a maturitu si dodělávala na Polygrafické škole později při zaměstnání. Mezi její prvotiny patřila epizodní role v komedii Tango pro medvěda (1966) a větší úloha mladé dívky v lehce erotickém snímku Smlouva s ďáblem (1967), kde si zahrála s dalšími slovenskými kráskami 60. let, Zuzanou Kocúrikovou a Sylvou Turbovou. Lechtivější scény tohoto filmu se natáčely v Itálii, kterou si Marta zamilovala a na produkci se podílel i slavný režisér Carlo Ponti. Pohledná herečka se i nadále objevovala většinou v rolích vnadných blondýnek - Sladké hry minulého léta (1969), Daleko je do nebe (1972), Jezdec formule risk (1973). Její nejznámější rolí se stala světácká sexy skladnice Helena v komedii Holky z porcelánu (1974), toužící se proslavit jako zpěvačka v ryze mužské skupině, ztvárnila i Ernestínu v muzikálu Hallo, Dolly! Stejně jako ve světě filmu se slovenské "Bardotce" dařilo i v soukromí. Muži se jí dvořili, ona se však zakoukala do Olega Tatarky, syna uznávaného slovenského spisovatele Dominika Tatarky (1913-89). Byť ho velmi milovala a porodila mu dva syny, nikdy se za něj neprovdala. Mladí lidé se časem odcizili a Marta zůstala na výchovu dětí sama. Občas vypomohli prarodiče, ale svobodná matka to na přelomu 70. a 80. let neměla lehké. Přesto starší Oliver vystudoval architekturu a mladší Marek ekonomii, svérázná blondýna se uměla s životními peripetiemi poprat. Po mateřské se Rašlová pomalu přehrála do epizodních rolí šmrncovních žen středního věku - pohádka Galoše štěstí (1986), poetické drama Sedím na konári a je mi dobre (1989), Všechno, co mám rád (1992) nebo tragikomedie Na krásném modrém Dunaji (1994). S přibývajícími léty však ubývalo rolí, mezi její poslední filmové počiny patřilo účinkování v poetickém snímku Krajinka (2000) nebo v seriálu Ochránci (2014). Diváci slovenské televize ji poměrně pravidelně vídávají v reklamách nejmenované úvěrové společnosti, pokud jí to čas a finance dovolí, velmi ráda se vrací do slunné Itálie a nejméně známou skutečností je její záslužná činnost v Domovech pro přestárlé, kam pravidelně dochází.