Milan Riehs

Milan Riehs pochází z Třebíče, kde od dětství hrál amatérské divadlo; v divadelním studiu JKP (Jednotného klubu pracujících) vynikl například hlavní rolí ve Strakonickém dudákovi. Vystudoval herectví na DAMU (1958) a svou divadelní dráhu zahájil na rodné Vysočině – v letech 1958-1962 byl hercem Horáckého divadla v Jihlavě. Následovalo angažmá v Divadle O. Stibora v Olomouci (1962-1966), poté již přešel do Prahy, když byl osloven Otomarem Krejčou a stal se členem legendárního Divadla Za branou (1966-1972). Tady zaujal svými hereckými kreacemi v představeních Tři sestry, Ivanov nebo Lorenzaccio. Po zrušení Krejčovy scény zůstal téměř rok bez angažmá a od roku 1973 působil v Divadle S. K. Neumanna. Také na tomto jeviště našel uplatnění převážně v klasickém repertoáru (Tartuffe, Don Juan, Platonov), hrál ale i v moderně (Dvanáct rozhněvaných mužů). V roce 1990 se vrátil na obnovenou scénu Divadla Za branou II., kde se uplatnil v nově oživeném legendárním představení Višňový sad. Od roku 1995 je Riehs hercem na volné noze, nyní však již vystupuje jen příležitostně. Teprve po svém příchodu do Prahy dostal Riehs příležitot hrát ve filmu. Poprvé se objevil v kriminálce DŮM ZTRACENÝCH DUŠÍ (1967), kde ztvárnil postavu znalce umění. Teprve počátkem 70. let začala Riehsova spolupráce s filmem nabírat obrátky, točil i několikrát ročně a i když se objevoval téměř výhradně ve vedlejších rolích, svými postavami vesměs vyšších úředníků obohatil desítky filmů různých žánrů. Z jiných než hodnostářských rolí lze uvést postavy lékařů (ZLATÉ RYBKY, 1977; SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ, 1986). Do dekády let sedmdesátých spadá také Riehsova jediná větší role, a sice česko-německého emigranta Schmidta v kriminálce PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (1974). Jeho další role již nepřekročily epizodní rozměr, ale za zmínku stojí užší spolupráce s režisérem Vladimírem Michálkem (AMERIKA, 1994; ZAPOMENUTÉ SVĚTLO, 1996; JE TŘEBA ZABÍT SEKALA, 1998). Od konce 60. let spolupracuje Milan Riehs také s televizí, kromě několika inscenací hrál celkem v patnácti seriálech, i když se znovu mihnul často jen v malé roli v jednom dílu (NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, 1977; ARABELA, 1980; VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985; NÁHRDELNÍK, 1992). Pro natáčení Riehse často oslovili i zahraniční tvůrci, hrál například ve Formanově velkofilmu AMADEUS (1984), poté se objevil v několika německých filmech a seriálech, naposledy si zahrál epizodní postavu v koprodukčním filmu BÍDNÍCI (1998). S filmem a televizí spolupracuje Riehs dodnes, naposledy si zahrál předsedu lékařské komise v oceněném filmu HLÍDAČ Č. 47 (2008). Milan Riehs za svou práci pro divadlo obdržel od Nadace Život umělce cenu Senior Prix (2006). Od roku 1962 je ženatý s Evou Veškrnovou (nejedná se o sestru Dagmar Havlové-Veškrnové, jde pouze o shodu jmen), s níž má dva syny.