Ludvík Baran

Ludvík Baran se narodil 23. srpna 1920 ve Frýdlantě nad Ostravicí. Je otcem fotografa a teoretika fotografie Alexandra Barana (*1950), který žije ve Švýcarsku. Ludvík pracoval v ostravských hornických koloniích. V letech 1946-1950 pracoval Ludvík Baran ve Státním fotoměřičském ústavu v Praze. Zde se seznámil s technikou černobílé fotografie. Studoval dějiny a entografii. V roce 1949 získal titul PhDr.. Navštěvovla přednášky z antropologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce 1947 nastoupil jako asistent a demonstrátor katedry etnografie na právě zřízenou FAMU, ve které působil 42 let. Po ukončení studia na katedře flmového obrazu v roce 1951 zde působil v letech 1951-1962 jako pedagog. Odtud přešel na Katedru dokumentární tvorby, kde působil v letech 1962-1982 a pak na katedru scénáristiky a dramaturgie v letech 1982-1989. Na FAMU zastávál několik funkcí jako například tajemník katedry (1951-1966), proděkan (1966-1976), člen umělecké rady a různých komisí. S Jánem Šmokem a Iljou Bojanovským se podílel na konceptu učebních osnov pro kameramany. 10 let (1965-1975) řídil Večerní školu filmové tvorby pro asistenty kamery z Filmového studia Barrandov, Krátkého filmu a Československé televize. Od roku 1971 vedl nový kabinet audiovizuální tvorby. V roce 1980 měl na starosti tzv. FAMU-speciál (studijní program pro zahraniční studenty). V roce 1964 byl jmenován Docentem a v roce 1978 Profesorem. Rok 1969 bylo jeho nejtěžší období. Natočil absolventský film "Nezvaný host" režiséra Vlastimila Venclíka. Film se snažil zabránit zrušení FAMU a převedení studia do VGIKu (všestranný státní institut kinematografie S. A.). Byl častým lektorem lektorem na SPŠ filmové v Čimicích. Jako pracovník ČST s Walterem Feldsteinem založil Oddělení teorie televizní tvorby (1971-1977). Již v roce 1966 vedl mezinárodní seminář UNESCO o vzdělání dospělých. V letech 1966-1972 vyučoval i na Fakultě žurnalistiky UK v Praze. Od roku 1970 pomáhal s Josefem Ceremugou propracovávat osnovy filmového školství na Slovensku, zejména na VŠMU v Bratislavě, kde v letech 1982-1989 působil. Stejně tak i na Univerzitě Cyrila a Metoda v Trnavě, kde působil v letech 1997-2004. Zde mu byl udělen v roce 2005 titul Dr. h. c. (Doctor honoris causa - čestný akademický titul udělovaný bez studia a skládání zkoušek). Ludvík působil i v cizině. V letech 1968-1970 učil na Kunstgewerbeschule v Curychu, kde vedl kameramanskou sekci, v roce 1977 na Taideteolinen Korkeakoulu v Helsinkách a na řadě akcí, festivalů, přehlídek, seminářů a workshopů v Berlíně, Antverpách, Moskvě, Montreux atd. Psal skripta a publikace, profilové monografie českých fotografů a psal práce estetické. V tomto oboru obhájil v roce 1981 titul DrSc. (doktor věd) na FF UK v Praze. Klíčovým pro něj bylo odborné a lidské setkání s Karlem Plickou. Stali se přáteli a Ludvík propagoval a vykládal jeho díla. Plicka přivedl Barana k propojení odborných etnografických a antropologických zájmů s možnostmi filmu a fotografie. Baranova stěžejní kameramanská a režijní práce tak spadá do oblasti etnografického nebo národopisného filmu. Zdravotní potíže mu od roku 1972 znemožňovaly vykonávat fyzicky náročnou práci kameramana, a tak se plně soustředil na fotografii, kde je v současné době uznávaným praktikem i teoretikem. Za filmy i celkový přínos filmu, fotografii, etnografii i pedagogice získal řadu cen.