Pierre Brice

Herec, hudebník, choreograf, moderátor, režisér, tanečník, textař a zpěvák Pierre Brice se narodil do starobylé francouzské šlechtické rodiny jako Pierre Louis Baron de Bris a během svého života vystřídal několik zaměstnání. Brice byl profesionálním vojákem, modelem, prodejcem psacích strojů i autorem námětu, ale nakonec zemřel na zápal plic ve věku 86 let jako uznávaná a respektovaná ikona světové kinematografie. Divadlo: Pierre Brice začínal s veřejným vystupováním jako model na přehlídkových molech a postupem let se na jeviště vracel především jako host v rozličných talk show. Osobnost P. Brice je však stejně jako na plátně, tak i v divadelní historii nejvíce spjata s jeho notoricky známou rolí bájného indiánského náčelníka Apačů Vinnetoua, v níž a v kostýmu s třásněmi vystupoval v mnoha inscenacích nejen na prknech Německého divadla v Elspe, ale taktéž v Přírodním divadle Bad Segeberg. Film a televize: Pierre Brice se objevil v mnoha případech i před kamerou, a to jak tou filmovou, tak před tou televizní a za jeho debut je dnes považována drobná role ve velkolepé historické fresce Kdyby mi Versailles vyprávěly režiséra Sachy Guitryho. Po desítce dalších více či méně pro nás neznámých filmech, přichází pro Briceho naprostý zlom v prozatímní nepříliš úspěšné herecké kariéře. Na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně si Briceho, tehdy naprosto neznámého herce, ale s vynikající urostlou postavou a silným charismatickým vzezřením, všimli tvůrci připravované série několika celovečerních snímků na motivy indiánek Karla Maye a pro postavu náčelníka kmene Apačů, která dosud nebyla obsazena, se jim zdál jako ideální. Režisér Harald Reinl mu proto nabídnul hlavní roli Vinnetoua v prvním z plánovaných filmů, v Pokladu na Stříbrném jezeře, jenž zaznamenal naprosto nečekaný, ba přímo fenomenální úspěch jak u diváků, tak u odborné kritiky, načež zrod celoplanetární megastar byl na světě. Se stejným režisérem pak Brice natočil další 4 filmy o Vinnetouovi od úvodního stejnojmenného filmu přes volná pokračování s tituly Rudý gentleman a Poslední výstřel nebo snímek nazvaný Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti. Nakonec se Pierre Brice stal před kamerou Vinnetouem čtrnáctkrát a do jeho filmografie u postavy s legendárním jménem přibyla i dílo Old Shatterhand natočené Hugem Fregonesem; snímky Petrolejový princ nebo Vinnetou a míšenka Apanači realizované Haraldem Philippem nebo filmy Old Firehand, Old Surehand a Mezi supy, jež vznikly pod taktovkou Alfreda Vohrera. Světová sláva a nesmrtelnost této figury přinesly Bricemu i další filmové nabídky, žel žádná z nich se indiánské legendě nemohla vyrovnat, a to dokonce ani ty, které na samotného Vinnetoua de facto nepřímo či volně navazovaly; natož ty, které se na vlně obliby postavy indiánského náčelníka chtěly svézt a pouze z něj vycházely. Z další více než desítky Briceho filmů tak za zmínku stojí pouze komedie Gangsterova milenka režiséra Giorgia Capitaniho, v níž ztvárnil komisaře Salvatora Lambelliho; Něžní zmátkaři Franze Josefa Gottlieba, kde byl opět Vinnetouem nebo počin Marijana Davida Vajdy Vinnetou se vrací, v němž se stal titulním hrdinou naposledy. V konečném součtu Briceho rolí se dá vyjma všeobecně známé postavy Vinnetoua najít i Bůh vína a veselí Dionýsos, jehož ztvárnil v mytologicko-dobrodružném dramatu Giorgia Ferroniho Bakchantky nebo evropské koprodukční kriminální drama Výstřely v tříčtvrtečním taktu, kde hrál hlavní roli Philippa Tissota vedle naší Jany Brejchové pod režijním vedením Alfreda Weidenmanna. Pierre Brice hrál i v seriálech, z nichž k těm nejznámějším patří jistě Hotel snů, v němž se stal Pierrem Fontannem. Naposledy se P. Brice postavil před kameru díky režiséru Hansu Jürgenu Tögelovi a roli Nicolase v romantickém filmu Plavba snů: Marrákeš. Tituly a ocenění: Pierre Brice za svůj bohatý život posbíral celou řadu rozličných medailí, ocenění, řádů i uznání. Prvního holdu se Brice dočkal již v r. 1951, kdy se z válečných bojů vrátil ověnčený celkem třemi vyznamenáními za statečnost. V r. 1992 dostal P. Brice za boj proti chudobě státní vyznamenání Spolkové republiky Německo řád Za zásluhy, k němuž v r. 2oo7 přidal francouzská státní vyznamenání Řád rytířů Čestné legie i vyznamenání Za chrabrost. Kromě nich se ale Price stal držitelem Purpurového srdce; Zeleného baretu; Koloniální medaile; Medaile za udatnost; Vojenské medaile; Vojenského kříže za zásluhy nebo Pamětní medaile za boj v Indočíně. Použitá literatura: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy 2o15