Josef Vinklář

Český herec Josef Vinklář se narodil 14. listopadu 1930 v malé vesničce Podůlší v Českém ráji. Datum je však ve skutečnosti chybné. Josef Vinklář se ve skutečnosti narodil již 10. listopadu, avšak v roce 1946, kdy mu farář vystavoval duplikát rodného listu, datum napsal jako 14. 11. Tento den byl ve skutečnosti dnem narození jeho bratra. Ve Vinklářových biografiích se tím pádem setkáváme s oběma daty – 10. i 14. listopadu 1930. Otec J. Vinkláře pracoval jako zedník. Rodina, do níž patřil ještě Josefův starší bratr Zdeněk, žila v malém pronajatém domku, ten však vyhořel. Vinklářovi se poté odstěhovali do Prahy na Smíchov. Maminka se zde stala domovnicí. Své dětství prožil malý Pepík s kamarády v zahradě Kinských. Do poklidného dospívání však zasáhla válka, během níž byl Vinklářův tatínek uvězněn jako předválečný člen KSČ. Maminka projevila statečnost a i přesto zavedla Pepíka do Dismanova dětského souboru, který hrál také divadlo. DIVADELNÍ PRÁCE Po skončení války využil mladý Josef Vinklář své dramatické zkušenosti z Dismanova souboru a zaskočil v Intimním divadle bratrů Lipských. Tehdy byl náhodou přítomen jako divák Jan Werich, jemuž se nadaný mladík zalíbil a nabídl mu angažmá v Osvobozeném divadle, kde strávil dva roky. V letech 1948 – 1950 působil J. Vinklář na scéně Východočeského divadla v Pardubicích. Tehdy byl vydán příkaz tzv. shora, na jehož základě herci, kteří neabsolvovali ani DAMU, ani konzervatoř, musí být přezkoušeni před odbornou komisí. To se týkalo také Josefa Vinkláře. Dvacetiletý herec si vybral dialog z budovatelské záležitosti PARTA BRUSIČE KARHANA, v dialogu mu sekundovala a nahrávala starší zkušenější kolegyně, již všichni respektovali. Paradoxem je, co profesor DAMU Jiří Plachý s úlevou prohlásil - prý je dobře, že zkoušky dělá právě J. Vinklář. Ona vystudovaná herečka by je totiž z jeho pohledu neudělala. Po tomto zkušebním intermezzu přešel Josef Vinklář do Prahy, kde od roku 1950 do roku 1983 působil na scéně Realistického divadla Zdeňka Nejedlého na Smíchově. Ztvárnil zde např. roli Romea ve slavné Shakespearově hře ROMEO A JULIE či postavu Smerďakova v Dostojevského díle KARAMAZOVI. Po odchodu z Realistického divadla vstoupil na naši prestižní scénu Národního divadla, kde setrval až do svého skonu. Ztvárnil zde např. roli vodníka Ivana v Jiráskově LUCERNĚ či Petra Dubského ve Stroupežnického NAŠICH FURIANTECH. TELEVIZNÍ A FILMOVÁ TVORBA Před kamerou ztvárnil Josef Vinklář celou řadu slavných a nezapomenutelných rolí. Debutoval v roce 1946 ve filmu NEZBEDNÝ BAKALÁŘ v roli Martínka. Do duší malých i velkých diváků se výrazně zapsal svou postavou dobrosrdečného mladého kuchtíka chránícího „Myší kožíšek“ alias princeznu Ladu v pohádce PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU. Naopak postavu veskrze zápornou ztvárnil ve filmu ATENTÁT, kde mu byl přisouzen zrádce parašutistů Čurda. Filmové role se střídaly s těmi televizními, kde si ho diváci pamatují zejména jako inspektora Bouše v cyklech kriminálních případů z první republiky – HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO a PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO. Tou nejslavnější rolí před televizní kamerou je bezesporu dr. Cvach v legendárním seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA. Tato figura, ač arogantní, velmi sebevědomá a veskrze nesympatická, je neodmyslitelně spjata s tváří Josefa Vinkláře a jeho nezaměnitelným hlasovým projevem, před nímž nelze než hluboce smeknout. SOUKROMÝ ŽIVOT Josef Vinklář byl celkem třikrát ženatý. Jeho první ženou byla herečka Jana Dítětová (1926 – 1991), s níž měl syna Jakuba, který dnes pracuje jako výtvarník. Druhý syn jménem Adam pochází z manželství s herečkou a spisovatelkou Ivankou Devátou (nar. 1935), s níž se oženil dokonce dvakrát. Každé manželství skončilo rozvodem. Krátký vztah prožil také v 70. letech s herečkou Janou Březinovou. Vzpomínky na svůj život vtiskl Josef Vinklář do své knihy s názvem POKUS O KUS PRAVDY, která vyšla v roce 2000. Ve stejném roce obdržel tento vynikající herec Cenu Františka Filipovského za celoživotní přínos v dabingu. Milovníci filmů o markýze Angelice si jeho hlas budou jistě pamatovat ve spojení s advokátem Desgrezem. V létě 2007 zkoušel Josef Vinklář novou roli ve hře MALÁ HUDBA od Pavla Kohouta. V novém divadelním projektu se však již diváků nestihl představit. Navždy odešel do hereckého nebe dne 18. září 2007 v Nemocnici na Homolce, kde podlehl zákeřné chorobě. Použité zdroje: Chvilka pro tebe 2/2009, str. 14 – 15, článek J. Pinkavy „Muž plný rozporů“ Česká verze Wikipedia – heslo Josef Vinklář Zpracovala: Petra Cejpková