Gustav Heverle

Zatímco kolem data narození herce a režiséra Gustava Heverleho panují nejasnosti, protože divadelní databáze a odborné časopisy o Thálii uvádí 3o. leden, a odborná literatura filmová a její encyklopedie posouvají Heverleho datum narození o den později, datum úmrtí je jisté. Gustav Heverle zemřel náhle několik dní před svými 88. narozeninami. Divadlo: Gustav Heverle se původně chtěl věnovat hudbě, ale rodinná herecká tradice jej přitáhla k divadlu. Za okupace vstoupil Heverle do herecké školy Emila Františka Buriana, po jejíž likvidaci společně se spolužáky založili soubor Divadla Větrník. Státní konzervatoř Heverle proto vystudovat až po osvobození a z Větrníku přestoupil do Středočeského divadla Mladá Boelslav. E.F. Burian Heverleho ale o rok později znovu angažoval a do svého Armádního uměleckého divadla. Herecká kariéra G. Heverleho pokračovala v r. 1955 Divadlem ABC a když vznikly Městká divadla Pražská, stal se Heverle jako herec ABC členem tohoto souboru, kde setrval až do odchodu do důchodu v r. 1989. Z divadelních rolí G. Heverleho je nutné připomenout postavu Kornela z Čapkovy Matky; Villona z Balady z hadrů nebo úlohu Teddy Brewstera ze hry Jezinky – bezinky. Film a televize: Gustav Heverle se ve filmu poprvé objevil v r. 1949, kdy s J. Adamovou hráli proletářské milence v dramatu z období hospodářské krize první republiky, který pod názvem Chceme žít natočil režisér E.F. Burian. V 5o. i v 6o. létech se Heverle objevoval na plátně v rolích kladných budovatelů socialismu, jak tomu bylo ve snímcích Cesta ke štěstí; Povodeň nebo Sedmý kontinent. Kromě těchto rolích byl Heverle často obsazován také do rolí uniformovaných vojáků, armádních důstojníků, příslušníků bezpečnosti nebo kriminalistů. Takto známe Heverleho ve filmech Atentát; Hvězda zvaná pelyněk; Konec cesty; Neporažení; Tanková brigáda; Smrt si vybírá nebo Sedmého dne večer. Heverle hrál také postavy historické v životopisných filmech Josefa Macha Paleta lásky nebo ve filmu Z mého života Václava Kršky. Dokladem širokého hereckého rejstříku G. Heverleho je role německého udavače Seppa v okupačním dramatu Stanislava Černého Počkám, až mě zabiješ, v němž nacistům udává vlastní ženu a ta je popravena. Heverle se často objevoval v různých televizních inscenacích nebo seriálech, avšak žádná z ěchto rolí nebyla natolik výrazná, aby si jej divák s Heverleho osobou ztotožnil. Nejznámějí rolí Gustava Heverleho tak zcela jistě zůstane postava Vítka, panoše krále Miroslava z legendární pohádky Bořivoje Zemana Pyšná princezna. Na plátně se G. Heverle naposledy objevil v koprodukčním filmu Jaroslava Balíka Šílený kankán, kde si zahrál malou postavu burziána a na televizní obrazovce hrál naposled r. 2oo1 v anglické salonní komedii Oscara Wilda Ideální manžel, kterou režíroval Zdeněk Zelenka. Rozhlas: Gustav Heverle pracoval v 7o. letech v pražském studiu Československého rozhlasu jako hlavní režisér vysílání pro děti a mládež. Tituly a ocenění: V r. 198o byl Gustav Heverle jmenován zasloužilým umělcem, získal cenu Prix Bohemia a v témže roce ještě obdržel Čestný diplom za záslužnou práci pro rozvoj československé kinematografie. Díky stranické a politické angažovanosti si G. Heverle vysloužil různá stranická ocenění. K 5o. výročí Komunistické strany Československa obdržel Heverle Čestnou medaili stejně jako k 3o. výročí osvobození Československé socialistické republiky. G. Heverle byl oceněn také Čestným stříbrným odznakem ROH. Ke konci umělecké kariéry byl v r. 1994 Gustavu Heverlemu udělen titul Senior Prix. Divadlografie herecká (výběr): ? – Karel Čapek: Matka (Kornel); Jiří Voskovec & Jan Werich: Balada z hadrů (Villon); Joseph Kesselring: Jezinky – bezinky (Teddy Brewster); Whilliam Shakespeare: Caesar (Brut); 1944 – Jiří Brdečka: Limonádový Joe; 1945 – Jaroslav Hašek & Antonín Fencl: Dramatická anabaze třemi díly románu Osudy dobrého vojáka Švejka; František Němec & Josef Šmída: Romance nesentimentální; Alexandr Suchovo – Kobylin: Smrt Tarelkinova; …