Petr Skarke

Petr Skarke se sice narodil v Praze, ale dětství strávil částečně v Krkonoších, kde jeho rodiče pracovali v pohostinství, spíše však vyrůstal v Brně u prarodičů. Maturoval na jedenáctiletce a nastoupil do Královopolských strojíren v Brně, přes odpor rodiny se pak přihlásil na DAMU. U přijímacích zkoušek sice neuspěl, ale jeho zájem o divadlo neochabl. Z podnětu režiséra Miloše Hynšta nastoupil jako elév do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde strávil jednu sezónu (1962-1963).V poměrně rychlém sledu pak vystřídal angažmá na oblastních scénách v Příbrami (1963-1965), Liberci (1965-1967), Pardubicích (1967-1969) a Českém Těšíně (1969-1970), divadelní dráhu ukončil v Kladivadle v Ústí nad Labem (1970). Před filmovou kameru se poprvé postavil v krátkém filmu HADRNÍČCI (1962). Do skutečného světa filmu vstoupil Petr Skarke jednou z větších rolí ve filmu režisérky Vihanové ZABITÁ NEDĚLE (1969); pro normalizaci nepřípustné existenciální pojetí tohoto titulu však vedlo k zákazu jeho promítání. Počátkem 70. let opustil Petr Skarke stálé divadelní angažmá a začal se naplno věnovat práci pro film a televizi, točil několikrát ročně, vesměs byl ale pověřován jen vedlejšími rolemi. Pamatovat si jej můžeme jako rádce v pohádce PRINC BAJAJA (1971), poměrně velkou roli vojáka Honzy dostal ve filmu VELIKONOČNÍ DOVOLENÁ (1971). V hlavní roli Jeníka (nazpívané Ivo Žídkem) se představil ve zfilmovaném přepisu opery PRODANÁ NEVĚSTA (1975). Zcela nový směr nabrala dráha Petra Skarkeho v polovině sedmdesátých let. V roce 1973 hrál spolu s dalšími českými herci ve filmu DIE ELIXIERE DES TEUFELS (Elixíry ďábla, 1973), dále se pak objevil ve filmu DIE HOSEN DES RITTERS VON BREDOW (Kalhoty rytíře von Bredowm 1973). Oba filmy vznikly ve východoněmecké produkci firmy DEFA a režisér Konrad Petzold pak začal Skarkeho oslovovat častěji. Skarke sice nadále hrál i v Československu, opět ale jen vedlejší role, navíc v řadě právem zapomenutých snímků, zhruba od roku 1975 byl ale trvale angažován v NDR, kde točil filmy i seriály. Některé z nich byly uvedeny i u nás – NEBEZPEČNÉ PÁTRÁNÍ (Gefährliche Fahndung, 1978), pohádkový příběh ZRCADLO VELKÉHO MÁGA (Der Spiegel der grosses Magus, 1980) nebo seriál ARCHÍV SMRTI (Archiv des Todes, 1980). Přes značné vytížení ve filmu (například v letech 1974 a 1975 natočil jen u nás jedenáct filmů, nepočítaje v to zahraniční produkci) dokázal Skarke najít časový prostor i pro spolupráci s televizí a od poloviny 70. let hrál například v devatenácti českých seriálech, objevil se i v inscenacích a pohádkách. Zhruba od 80. let ale začal výrazně omezovat své angažmá ve filmu u nás i v Německu, nicméně ještě v následující dekádě hrál ve filmech zahraničních produkcí natáčených u nás jako PROCES (The Trial, 1992), STALINGRAD (Stalingrad, 1992) nebo KAŠPAR HAUSER (Kaspar Hauser, 1993). Více se v té době ale již věnoval dabingu, a to nejen před mikrofónem, ale i jako režisér. Před kamerou stál Petr Skarke naposledy v seriálu ZDIVOČELÁ ZEMĚ (1997). Petr Skarke zemřel v Praze 15. dubna 1999 krátce po svých 56. narozeninách. Jeho syn Petr Skarke mladší (*1974) se jako asistent režie věnuje též práci v dabingu.