Romolo Valli

Herec Romolo Valli obohatil svým uměním dějiny italského poválečného divadla, proslul především dlouholetou jevištní spoluprací s režisérem Giorgiem de Lullo (1921-1981), méně se již v tehdejší Itálii mluvilo o tom, že byli partnery i v soukromém životě, kromě toho Valli získal i tři prestižní ocenění za své filmové role. Pocházel ze starobylého města Reggio Emilia a na přání svých rodičů vystudoval práva, od mládí byl ale přitahován divadlem, takže vystudovanému oboru se nikdy nevěnoval. Po druhé světové válce ve svém rodišti začal organizovat amatérská divadelní představení, scénická čtení, psal také recenze, v letech 1949-1952 působil jako herec v putovní divadelní společnosti Il Carrozzone. Prvních výrazných úspěchů dosáhl v milánském divadle Piccolo Teatro di Milano, s nímž v roce 1952 podnikl turné po jižní Americe. V Piccolo Teatro se setkal s Rossellou Falk, s ní a ještě Giorgiem de Lullo založil vlastní divadelní společnost Compagnia dei Giovani, která během dvaceti let značně ovlivnila vývoj italského divadla. Valli byl manažerem společnosti a hercem, de Lullo se osvědčil jako vynikajicí režisér a hvězdou byla hlavně Rossella Falk, často označovaná jako italská Greta Garbo. Mezi největší úspěchy společnosti Compagnia dei Giovani patřila především moderní interpretace důležitých her L. Pirandella (Šest postav hledá autora, Jindřich IV.), sám Romolo Valli podal pozoruhodné herecké výkony také v Deníku Anny Frankové nebo v Čechovových Třech sestrách. Zatímco Giorgio de Lullo se jako divadelní režisér filmu spíše vyhýbal a Rossella Falk hrála před kamerou jen příležitostně, Romolo Valli od konce padesátých let nastřádal na své konto několik desítek výrazných vedlejších rolí. Poprvé stál před kamerou jako nadřízený hlavního hrdiny v Soldatiho komedii POLICARPO, PÍSAŘ (Policarpo, ufficiale di strittura, 1958), která byla uvedena na festivalu v Cannes. Počátkem šedesátých let odehrál Romolo Valli vedlejší role ve dvou filmech s Claudií Cardinale (STATEK - La viaccia, 1960; DĚVČE SE ZAVAZADLEM - La ragazza con la valigia, 1960). V méně známém filmu MILÁNSKÝ PŘÍBĚH (Una storia milanese, 1962) hrál otce hlavního hrdiny a za roli získal svou první Stříbrnou stuhu za nejlepší výkon, kterou uděluje Italský syndikát filmových novinářů. Na tuto prestižní cenu aspiroval znovu hned o rok později postavou asketického kněze Pirrona ve slavném Viscontiho GEPARDOVI (Il gattopardo, 1963). Ve stejném roce pak vytvořil manželský pár s Annie Girardot v povídkovém filmu s tématikou rozvodu VYHNÁNÍ Z MANŽELSTVÍ (I fuorilegge del matrimonio, 1963). Během šedesátých let se Romolo Valli vedlejšími rolemi podílel také na několika adaptacích významných divadelních her, a to i v mezinárodních koprodukcích - jako malíř se objevil po boku Ingrid Bergman ve filmu NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY (The Visit, 1964), jako doktora Luila jsme jej mohli vidět s Elizabeth Taylor a Richardem Burtonem v britském filmu VLAK S MLÉKEM ZDE JIŽ NESTOJÍ (Boom, 1968), který sám autor předlohy Tennessee Williams označil jako nejlepší adaptaci své stejnojmenné hry. Jen výjimečně přijal účast i v jiných žánrech, připomeňme alespoň kriminálku ŠACH KRÁLOVNĚ (Scacco alla regina, 1969) nebo western HLAVU DOLŮ (Giu la testa, 1971). Jestliže dosud byla řeč pouze o divadle a filmu, nutno zmínit i další Valliho aktivity, mimo jiné v televizi, kde byl například moderátorem publicistických cyklů, zahrál si také spisovatele W. M. Thackeraye jako průvodce seriálem JARMARK MARNOSTI (La fiera della vanita, 1967). Oblibu si získal také jako rozhlasový herec, uplatnění našel i v dabingu. Přes široký záběr činností zůstával Valli zejména divadelním hercem, na přelomu 60. a 70. let to byl opět především odkaz Luigi Pirandella, v němž se nejčastěji objevoval. Z dalších Valliho filmových rolí připomeňme opětovnou spolupráci s Luchinem Viscontim, v jehož filmu SMRT V BENÁTKÁCH (La morte a Venezia, 1971) hrál ředitele hotelu, později ztvárnil profesora Michelliho v RODINNÉM PORTRÉTU (Gruppo di famiglia in un interno, 1974). Mezitím získal svou druhou Stříbrnou stuhu za úlohu otce mladého hrdiny Giorgia v de Sicově dramatu ZAHRADA FINZI-CONTINIŮ (Il giardino dei Finzi-Contini, 1971). Menší herecké úkoly mu připadly i ve filmech dalších významných režisérů jako byli Roman Polanski (CO? - Che?, 1972) nebo Bernardo Bertolucci (XX. STOLETÍ - Novecento, 1976). V roce 1974 byl Romolo Valli donucen z finančních důvodů rozpustit svou divadelní společnost Compagnia dei Giovani a spolu s Giorgiem de Lullo pak působil v Teatro Eliseo v Římě, kde znovu zaujal svými výkony v Pirandellových hrách. Pět let jako umělecký ředitel vedl legendární multikulturní Festival dvou světů ve Spoletu (1973-1978). Mezitím získal svou třetí Stříbrnou stuhu za postavu doktora Spazianiho v komedii MĚŠŤÁČEK (Un borghese piccolo piccolo, 1977) v režii Maria Monicelliho. Úplně naposledy stál před kamerou ve francouzském filmu SVĚTLO ŽENY (Clair de femme, 1979). Romolo Valli zahynul při autonehodě v Římě při návratu z divadla 1. února 1980 ve věku 54 let. Jeho životní partner Giorgio de Lullo tuto ztrátu nesl velmi těžce, zcela ukončil své umělecké aktivity a zemřel již o rok později. Ve Valliho rodišti Reggio Emilia dnes nese jeho jméno divadlo Teatro municipale Romolo Valli.