Jean Wiener

Skladatel a pianista Jean Wiener napsal hudbu k více než osmdesáti celovečerním filmům, jeho tvorba ale zasahovala do mnoha dalších sfér. Pocházel z Paříže a od dětství hrál na klavír, později vystudoval obor skladba na pařížské konzervatoři. Zhruba od konce první světové války se Wiener začal uplatňovat jako skladatel, ale především pianista, hrál nejen v barech a kavárnách, ale zúčastnil se i prestižnějších koncertních programů. Osudové setkání s belgickým klavíristou Clémentem Doucetem proběhlo v roce 1924; Wiener již jako samouk s oblibou hrál čtyřhru a s Doucetem se této formě prezentace věnoval bezmála patnáct let. Zatímco Wiener prošel klasickou průpravou, Doucet byl jazzovým nadšencem, navzájem se doplňovali a inspirovali a po celé Evropě sklízeli úspěchy se svými koncertními programy. Spolu i samostatně složili řadu klavírních skladeb, Wiener dostal navíc první nabídky od filmu. Úplně první zkušenost s filmem učinil Wiener již ve dvacátých letech, více se ale skládání pro filmové režiséry začal věnovat až po roce 1933. Hned od počátku své tvorby pro film měl Wiener štěstí na slavné režiséry, jejichž filmy i z předválečného období jsou dodnes známé, tím pádem i Wienerova hudba k nim. Spolupracoval například s Jeanem Renoirem (NA DNĚ – Les bas fonds, 1936) nebo Marcelem L´Herbierem (NOCI V PLAMENECH – Nuits de feu, 1937), nejčastěji jej ke spolupráci zval Julien Duvivier (PEVNOST ZATRACENÝCH – La bandera, 1934; MARIA CHAPDELAINE, 1934; VĚČNÝ NEPŘÍTEL – Untel pere et fils, 1940). Wienerova hudba se vyznačuje užitím klasických postupů s jazzovými prvky oživenými navíc francouzskou lehkostí. Zatímco Clément Doucet po válce upadl v zapomnění a zemřel krátce poté, pro Wienera teprve nyní začala doba největšího vytížení a skládal hudbu k několika filmům ročně. Komponoval také pro tvůrce krátkých filmů a dokumentů, později rozšířil své aktivity také na televizní tvorbu. Z jeho poválečné práce stojí za zmínku hudební doprovod k adaptacím osvědčených literárních děl nebo historickým filmům (KAPITÁN – Le capitain, 1945; OTEC GORIOT – Le pere Goriot, 1945; HRABĚ MONTE CHRISTO – Le comte de Monte Christo, 1955 – všechny tři filmy v režii Roberta Vernaye). Znovu skládal pro Juliena Duviviera (PANIKA – Panique, 1947; ČAS VRAHŮ - Voici le temps des assassins, 1955; POD POKLIČKOU – Pot-bouille, 1957), z dalších četnějších spoluprací připomeňme jména režisérů Louise Daquina nebo Jacquese Beckera. V šedesátých letech dostal Wiener příležitost komponovat pro umělecky významné režiséry jako byl například Robert Bresson (A CO DÁL, BALTAZARE? – Au hasard, Balthazar, 1965; NĚŽNÁ – Une femme douce, 1968), navázal kontakty i s tvůrci nové vlny. V epizodních rolích – vesměs hudebníků – se Jean Wiener v několika filmech objevil i před kamerou. Jeho poslední prací byla hudba k dramatu ZLOČIN Z LÁSKY (Le crime d´amour, 1982). Jean Wiener zemřel v Paříži 8. Června 1982 ve věku 86 let. Byl dvakrát ženatý a měl celkem tři děti, nejznámější z nich je herečka a skladatelka Elisabeth Wiener (*1946). Její matkou byla Wienerova druhá manželka, významná filmová střihačka Suzanne de Troeye (1908-1989). Jean Wiener byl autorem vlastní autobiografie Allegro appassionato, která vyšla v roce 1978.