Růžena Gottliebová

Růžená Gottliebová byla dcerou významného výtvarníka Josefa Gottlieba (1884-1967), který jako návrhář kostýmů pracoval pro Národní divadlo. Vystudovala dramatické oddělení pražské konzervatoře (1929), mezitím ale již od počátku 20. let hrála na prknech Národního divadla, později absolvovala roční stáž v pařížském divadle Théâtre Port St. Martin (1935-1936), od roku 1938 byla pak řádnou členkou činohry Národního divadla. Za nevhodné chování v době protektorátu byla po roce 1945 odsouzena k peněžité pokutě a propuštěna z pracovního poměru v naší první scéně. Následně pak jako choreografka a tanečnice spolupracovala se Studiem Národního divadla (1945-1946), s Divadlem Na Fidlovačce (1950-1956), externě pracovala také pro další scény (Divadlo E. F. Buriana, Městská divadla pražská, Divadlo hudby). Jako herečka nebyla Gottliebová v Národním divadle nijak zvlášť vytížená, svou zvláštní fyziognomií byla odsouzena převážně k vedlejším rolím venkovských dívek a paniček, objevila se hlavně v hrách českých klasiků. Stejně tak rychle jak pronikla díky otci na prkna Národního divadla, dostala se Růžena Gottliebová i před filmovou kameru. Již jako osmnáctiletá se ještě v éře němého filmu objevila v historickém dramatu SVATÝ VÁCLAV (1929), další příležitosti ale dostala až o deset let později a na přelomu 30. a 40. let hrála v několika společenských dramatech. Paradoxně se na jejím filmování neodrazil odchod z Národního divadla s protektorátním morálním škraloupem a i po roce 1945 dostala role v několika filmech. Nejvýraznějším vystoupením Růženy Gottliebové ve filmu byla záporná postava Mehulice ve filmu STRAKONICKÝ DUDÁK (1955). Před filmovou kamerou stanula naposledy jako sekretářka v psychologickém dramatu OHLÉDNUTÍ (1968). Růžená Gottliebová byla vdaná, jejím manželem byl divadelní a příležitostný filmový herec Bohumil Křížek (1925-1979).