Maria Tauberová

Významná operní pěvkyně Maria Tauberová se narodila ve Vysokém Mýtě do rodiny důstojníka c.k. armády, její vlastní jméno je Proskeová. Vzhledem k otcově příslušnosti k armádě se rodina několikrát stěhovala, od roku 1918 žili ve Vídni. Maria Tauberová tady začala studovat hru na klavír na Hudební akademii (Akademie für Musik und Darstelende Kunst), souběžně se školila ve zpěvu, soukromě studovala u renomovaných osobností operního žánru. Již na počátku třicátých let vstoupila do světa československého filmu. V melodramatickém snímku KDYŽ STRUNY LKAJÍ (1930), jednom z prvních českých zvukových filmů, se objevila v epizodě návštěvnice v baru. O tři roky později ztvárnila sestřenici hlavní hrdinky v opět melodramaticky pojatém filmu JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ (1933). Následující rok pak přinesl Tauberové další dvě nevelké role, a sice ve filmech U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934) a NA RŮŽÍCH USTLÁNO (1934; tady také zpívala). Mezitím v letech 1933-1935 žila v Miláně, kde se zdokonalovala ve zpěvu pod dohledem slavného italského umělce Fernanda Carpiho. Po návratu do Prahy byla přizvána k hostování v Národním divadle a v roce 1936 zde získala stálé angažmá, v němž setrvala až do roku 1973. Maria Tauberová vynikla jako zpěvačka zvonivého sopránu a obdivuhodné techniky. V kombinaci s líbezným zjevem a také vřelým kontaktem s publikem v hledišti (což u operních hvězd nebylo zcela obvyklé) získala v krátké době velkou popularitu. Mezi jejími prvními výstupy na prknech Národního divadla byly velké role v Rigolettovi nebo Příhodách lišky Bystroušky. Dokonalé ovládnutí koloraturní techniky zpěvu umožnilo Tauberové zazářit především v dílech starších autorů, takto vynikla například v operách W. A. Mozarta (Kouzelná flétna, Figarova svatba, Don Giovanni), v její tvorbě jsou nicméně dominantní práce českých skladatelů (Dvě vdovy, Hubička, Lucerna, Julietta, Rusalka, Honzovo království). Často účinkovala v alternacích s jinými umělkyněmi, mezi její výhradně sólové výstupy patří například Mirandolína ve stejnojmenné opeře Z. Fibicha (Národní divadlo ji uvádělo ve světové premiéře v letech 1959-1963). Kromě vystupování v Národním divadle Maria Tauberová také často koncertovala, zpívala v rozhlase, byla i častou návštěvnicí nahrávacích studií, pohostinsky účinkovala i v jiných divadlech a procestovala řadu zemí. Její pěvecké mistrovství je pro budoucnost zachyceno na řadě gramofonových desek, v poslední době vyšlo i několik CD s jejím hlasem. Ke spolupráci s filmem se Tauberová vracela již jen výjimečně; za jednu z hlavních postav zpívala ve filmu ADVOKÁT CHUDÝCH (1941). Později ji bylo možno slyšet ve zfilmované verzi opery RUSALKA (1962). Uměleckou dráhu Marie Tauberové lemují také četná ocenění. V roce 1958 byla jmenována Zasloužilou umělkyní, již o dva roky později následoval titul Národní umělkyně (1960). Nadací Život umělce byla oceněna trofejí Senior Prix (1993) a nakonec získala zvláštní Cenu Thálie za celoživotní mistrovství (1994). Maria Tauberová opustila Národní divadlo v roce 1973, kdy sice byla ještě na vrcholu sil, nevytratil se ani její půvab, ale sama sebekriticky přiznala, že je lepší skončit dříve než později. V soukromí pak žila v Praze-Podolí. Zemřela v Praze 16. ledna 2003 ve věku 91 let. Svůj osobní život na bezmála čtyřicet let spojila s dirigentem Národního divadla Jaroslavem Krombholcem (1918-1983), za nějž se provdala v roce 1945.