Armando Migliari

Italský herec Armando Migliari začínal na divadelních jevištích, s filmovou kamerou se setkal již v němé éře, později se prosadil jako představitel výrazných rolí desítek filmů ve 30. a 40. letech, ze závěru jeho kariéry můžeme připomenout několik úspěšných komedií ze série filmů o faráři Donu Camillovi. Pocházel z města Frosinone jižně od Říma, jako nadaný mladý herec začal ve dvaceti letech účinkovat na jevišti, náležel například ke společnosti Amedea Chiantoniho, hrál také s Armandem Falconim. Již za první světové války stál Armando Migliari poprvé před filmovou kamerou, ve srovnání s jeho pozdějším filmovým herectvím se ale jedná jen o podružnou záležitost. Tehdy se také v divadle seznámil s herečkou Dorou Menichelli (1896-1993), která se stala jeho manželkou, později spolu vedli i vlastní divadelní společnost, ve třicátých letech spolu působili v Miláně. Obnovenou kariéru Armanda Migliariho před kamerou zahájil režisér Gennaro Righelli komedií POSLEDNÍ Z BERGERACU (L’ultimo dei Bergerac, 1934). Později jej ke spolupráci začali zvát režiséři zvučných jmen (Mario Mattoli, Mario Bonnard, Mario Camerini) a zhruba od roku 1937 točil několik filmů ročně. V desítkách filmů té doby hrál Migliari vedlejší role šlechticů, policistů a dalších postav ze středních vrstev, diváci jej mohli vidět v životopisných a historických filmech, dále hrál v adaptacích divadelních her i komediích spadajících do žánru filmů tzv. bilých telefonů. Častěji hrál například po boku Vittoria de Sicy, později se objevil i v jedné z jeho prvních režií (DĚTI SE NA NÁS DÍVAJÍ – I bambini ci guardano, 1943), připomeňme také filmy, které byly tehdy uvedeny i v našich kinech (TROJKA Z MRAVŮ – Maddalena, zero in condotta, 1940; ČTYŘI KROKY V OBLACÍCH – Quattro passi fra le nuvole, 1942). Z těsně poválečné filmografie se sluší uvést film POSLANKYNĚ ANGELINA (L’onorevole Angelina, 1947) s Annou Magnani v titulní roli nebo spolupráci s populárním komikem Toto (TOTO LE MOKO, 1951; TOTO V BARVÁCH – Toto a colori, 1953), před kamerou se setkal i s Lídou Baarovou (NÁKLAĎÁK – La bisarca, 1951). Jako otec jednoho z mladých hrdinů (Franco Interlenghi) se objevil ve slavné komedii MALÝ SVĚT DONA CAMILLA (Don Camillo, 1951), menší role odehrál i v dalších filmech s tímto svérázným farářem (DON CAMILLO, MONSIGNOR, ALE NE MOC… Don Camillo monsignore… ma non troppo, 1961; SOUDRUH DON CAMILLO – Il compagno Don Camillo, 1965). V této době se Migliari objevil i v několika televizních seriálech, s přibývajícím věkem se ale začal stahovat do ústraní. Armando Migliari zemřel v Římě 15. června 1976 ve věku 87 let.