Marco Tulli

Se svou štíhlou postavou, protáhlou tváří a groteskně nakřáplým hlasem patřil italský herec Marco Tulli k nepostradatelným představitelům komediálních postav v desítkách italských filmů. Narodil se v Římě, jeho vlastní jméno znělo Primo Marcontulli. Za druhé světové války začal na univerzitě studovat ekonomii, již tehdy jej to ale táhlo k divadlu a nakonec se stal profesionálním hercem. Po válce se začal objevovat i před filmovou kamerou, zatím ovšem jen v podružných rolích, i když v díle významných režisérů jako byli Alberto Lattuada (ZLOČIN GIOVANNIHO EPISCOPA – Il delitto di Giovanni Episcopo, 1947) nebo Luigi Zampa (POSLANKYNĚ ANGELINA – L’onorevole Angelina, 1947); v tomto filmu také jeho postava dostala poprvé jméno, hrál tu sluhu Giacoma. Jako upjatý stranický stoupenec komunistického starosty Peppona (Gino Cervi) se objevil v dodnes slavné komedii MALÝ SVĚT DONA CAMILLA (Don Camillo, 1952), stejnou roli si pak zopakoval i v dalších komediích o Donu Camillovi (šlo celkem o čtyři filmy), mezitím hrál menší role v dalších Lattuadových a Zampových filmech. Dostal příležitost i v zahraničních koprodukcích, s dalšími italskými herci hrál v britském dobrodružném filmu ĎÁBLA PŘEMÁHEJ (Beat the Devil, 1953), kde v roli Ravella doplnil čtveřici mezinárodních podvodníků, po boku Vittoria de Sicy hrál šoféra Françoise ve filmu PŘÍBĚH Z MONTE CARLA (Montecarlo, 1957). Koncem padesátých let se Marco Tulli začal významněji prosazovat také jako divadelní herec, hrál například po boku kdysi slavné hvězdy Paoly Barbary, krátce působil také ve slavném milánském divadle Piccolo Teatro di Milano, kde hrál v režii významného režiséra Giorgia Strehlera. V divadle hrál v prověřené světové klasice (A. P. Čechov) i moderně (E. Ionesco, A. Miller), svou parketu našel i ve francouzských fraškách oblíbených autorů jako byli E. Labiche nebo G. Feydeau. Svou filmografii rozšiřoval Marco Tulli o několik filmů ročně, hrál ve snímcích různých žánrů slavných i dávno zapomenutých režisérů. Znovu s Vittoriem de Sicou hrál v komediích HRABĚ MAX (Il conte Max, 1958) nebo ŠLECHTICI A MUŽI (Uomini e nobiluomini, 1960), několikrát se před kamerou setkal také s dalším mistrem italské komedie Albertem Sordim. Svou univerzálnost prokázal i v historických filmech nebo v dobově žádaném žánru sandálu a meče, jen výjimečně se objevil i ve westernu (ZORRŮV STÍN – L’ombre di Zorro, 1962). Z jeho další účasti v zahraničních produkcích připomeňme americký film TAJEMSTVÍ SANTA VITTORIE (The Secret of Santa Vittoria, 1969) natočený v Itálii. V úloze italského policejního komisaře jsme jej u nás mohli vidět také po boku Louise de Funese v komedii PITI PITI PA (L’homme d’orchestre, 1970), další roli policejního komisaře hrál v odlišném kriminálním žánru (OPATROVNICE DĚTÍ – La baby sitter, 1975). Výčet hvězd, s nimiž spolupracoval, doplňme o Terence Hilla, po jehož boku se objevil jako překladatel ve filmu PAN BILIÓN (Mr. Billion, 1977). Mezitím začal točit také v televizi a zvláště v 70. letech se poměrně často objevoval v televizních seriálech. Před filmovou kamerou odehrál Marco Tulli poslední tři vedlejší role v roce 1979, od té doby žil v ústraní. Zemřel náhle v Římě 20. března 1982 ve věku 61 let.