Hovory H ještě po dvaceti letech

Po znělce omlouvá Horníček v úvodním slovu nepřítomného Svitáčka, který je v nemocnici a zastupuje ho kamarád Dr. Radúz Činčera. Vzpomínají na dadštinu, Čičera říká, že skákat do řeči je jediné, čeho je schopen. V černobílé ukázce Činčera se Svitáčkem dávají coby recesisté Horníčkovi lekci dadštiny a snaží se mu ji vysvětlit. Poté recitují v dadštiné báseň Náčelník Lafis a kráva Při dalším vyprávění o dadštiné Činčera vysvětluje její vznik, kdo všechno ji vzal vážně a jaké na ni přicházely reakce. V dalším černobílém vstupu se sám Jan Werich přiznává, že tomu na okamžik věřil. Horníček vzpomíná na komické dvojice - jak se je lidé pletou - Horníčka se Šterclem apod. Přivítá dvojici komiků ze Slovenska - Milana Lasicu a Julia Satinského. V archivní ukázce vidíme, jak duo ve znamenitém dialogu seznamuje se životem na Slovensku. Vypráví o tom jak žijí, bydlí, jedí, mluví, rodí se, o penězích. "Slovenské banky mají v cizině dobrý zvuk" - ticho - To byl zvuk slovenské banky". Uplynulo 20 let, kdy znovu do Hovorů přichází dvojice Lasica a Satinský. Už nedělají komické vystoupení, hrají i vážné role. Lasica Dona Juana, Satinský Stalina - vyprávějí o svých rolích, loučí se. Horníček se také loučí. Autor/Zdroj: /Letní filmová škola