Kolaborovali s nacisty

Unikátní dokumentární cyklus britské televize nás vrací do doby nejkrvavějšího válečného konfliktu 20. století a zde se oproti mnoha jiným dokumentům věnuje právě zrádcům a největším kolaborantům v různých zemích. 1. Vidkun Quisling (1887-1945), norský voják a fašistický politik, který se nacismu "zaprodal" už ve 30. letech, kdy po vzoru německé NSDAP založil antidemokratickou stranu Nasjonal Samling. Velmi horlivě se hned v září 1939 postaral, aby se Norsko stalo německým protektorátem, což mu (mimo jiné) v říjnu 1945 vyneslo rozsudek smrti. 2. Pierre Laval (1883-1945), francouzský právník, který se v politice pohyboval už před 1. světovou a několikrát se stal ministrem, dokonce usedl do křesla ministerského předsedy Francie. Jeho pozvolný pád předznamenalo jmenování do čela tzv. Vichystické republiky a spolu s maršálem Pétainem se stali nenáviděnými ve své vlasti. Překotné pronásledování odbojářů a genocida Židů ho v říjnu 1945 postavila před popravčí četu. 3. Leon Degrelle (1906-1994), belgický extremistický pravičák, který po vzoru "Mussolliniho pochodu na Řím" zorganizoval „pochod na Brusel“, ten však skončil fiaskem kvůli malému zájmu. V r. 1941 vytvořil z dobrovolníků prapor pod správou SS, v r. 1945 obdržel přímo od A. Hitlera Rytířský kříž. Po válce byl ve své vlasti odsouzen k trestu smrti, ve Španělsku se však pod záštitou Francova režimu dožil vysokého věku. 4. Dinko Šakič (1921-2008), nejmladší z válečných zločinců v této "galerii" se realizoval v armádě nezávislého Chorvatska a posléze v pouhých 20 letech se stal i velitelem koncentračního tábora Jasenovac. Aktivně se podílel na mučení a vraždění odbojářských vězňů, angažoval se s tzv. "ustašovci" v genocidě proti Srbům. Po válce uprchl (jako mnoho jiných zločinců) do Argentiny, kde byl vypátrán "lovci nacistů", vydán a odsouzen k 20 letům - max. trestu. Zemřel ve vězeňské nemocnici v Novém Záhřebu ve věku téměř 87 let. 5. Finsko - v období 2. světové války se dostalo mezi dva mlýnské kameny - SSSR a Třetí říši. V pohnutých letech 1917 a 1918 získalo bývalé autonomní území carského Ruska samostatnost. Občanská válka vyřešila i jeho politickou orientaci - zvítězili v ní pravicoví nacionalisté. Tehdy začal SSSR po Finsku požadovat odstoupení Karelské šíje - strategického území ležícího nedaleko Leningradu. Finové Sovětům nevyhověli a ti na ně v listopadu 1939 zaútočili. Finsko, ku podivu celého světa, statečně odolávalo až do března 1940, kdy nakonec Sovětům ustoupilo. V této fázi Němci Finům pomáhali materiálně, politicky se cítili vázáni smlouvou Ribbentrop - Molotov. Vše změnila operace Barbarossa v červnu 1941, kdy se Finové nakonec k Německu přidali. V září 1944 se jím podařilo uzavřít se Sověty příměří a finskou armádu obrátili proti Němcům. Z dramatických let 2. světové války nakonec Finsko vyšlo pošramocené, ale samostatné... 6. Anton Mussert (1894-1946), také Nizozemí mělo "svého" kolaboranta a zakladatele nacionalistické strany NSB. Už koncem roku si 1936 si podával v Berlíně ruku s Hitlerem a ochotně spolupracoval na "konečném řešení" všech nepohodlných lidí ve své vlasti. Po válce byl odsouzen k trestu smrti, žádost o milost mu byla královnou Wilhelminou zamítnuta a přesně rok po válce byl zastřelen. 7. Ioannis Rallis (1878-1946), původně řecký právník se stal třetím kolaborantským předsedou Řecka, který začal příliš ochotně spolupracovat s Němci pomocí kolaboračních polovojenských jednotek. Jako hlava tzv. "loutkové vlády" se drastickými opatřeními "postaral" o zbytečný hladomor, ve kterém zemřelo na 250.000 Řeků. Po válce odsouzen k doživotí, po roce ve vězení zemřel. 8. Mohamed Amin Al-Husejní (1895-1974), arabský nacionalista a muslimský vůdce podporoval fašismus především v Palestině. Vzhlédl se v Adolfu Eichmenovi a především v jeho radikální "vizi o čisté rase" tedy o vyhlazení Židů, byl také přímo uchvácen plynovými komorami. V listopadu 1941 se na památné návštěvě s Hitlerem vzájemně otitulovali "čestným muslimem" a "čestným árijcem". Po válce hledal Velký Muftí azyl ve Švýcarsku, kde však byl odmítnut, o to vřeleji ho přivítali v Egyptě, kde v r. 1974 nepotrestán zemřel. 9. Židovští míšenci - Po "převzetí moci" se ukázalo, že svůj antisemitský program bere Hitler vážně a hodlá ho opravdu realizovat. V roce 1935 dostal v Norimberku svou legislativní podobu a v listopadu 1938 už v německých městech hořely synagogy a "stříkala židovská krev". To vše byla jen předehra k hrůzám let 1939-45 v okupovaných evropských zemích. V Německu bylo poměrně dost tzv. "židovských míšenců", často mladých lidí podléhajících vojenské povinnosti. Nestačili či nechtěli svou vlast opustit. A tak za ni, respektive za jejího Vůdce, museli později bojovat v řadách Whermachtu. Mnozí z nich se dožili konce války a v některých případech se jim službou v armádě podařilo zachránit i nejbližší příbuzné. Ona vnucená spolupráce s Třetí říší však v psychice mnohých z nich zanechala hluboké stopy... 10. Einsatzgruppen - operační oddíly, které byly zřízeny a řízeny Heinrichem Himmlerem a Reinhardem Heydrichem s jednoznačným úkolem - fyzická likvidace židovského obyvatelstva a dalších "nepohodlných živlů" na okupovaném sovětském území. Jejich velitelé záhy zjistili, že pro likvidaci statisíců mužů, žen a dětí nemají dost sil. Proto začaly Einsatzgruppen verbovat i muže z řad místního obyvatelstva, kteří byli zařazováni do tzv. Schutzmannschaften. Početností i snaživostí za "jidášskou odměnu" vynikali Ukrajinci a Litevci. Bok po boku svých "německých kamarádů" z řad SS se tak neslavně zapsali do historie holokaustu ve východní Evropě. 11. Chaim Rumkowski (1877-1944), polský sionista a hlava židovské obce je zřejmě nejkontroverznější postavou v této galerii zrádců. V říjnu 1939 byl představiteli Třetí říše jmenován judenaeltestem Lodžského ghetta. Snažil se o nemožné - zachránit své lidi a zároveň vyhovět Němcům. Jeho devizou bylo heslo o užitečnosti a nezbytnosti práce a pořádku, v ghettu se rozběhla produkce nejrůznějších výrobků určených pro německou armádu. I přes svou nepopiratelnou snahu o řešení sociálních a hygienických potřeb se zároveň uvedl jako diktátor, kdy nutil své soukmenovce k dobrovolnému přihlášení se do transportu. Po zániku Łódźského ghetta v r. 1944 byl jako jeden z posledních i se svou rodinou transportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Většina lidí, která lodžským ghettem prošla, ho zatracovala a co si on sám myslel při vstupu do plynové komory, zůstane navždy hádankou. 12. Viktor Arajs (1910-1988), lotyššský předválečný policista, nacionalista, antisemita a antikomunista, který "proslul" především vypálením rižské hlavní synagogy s pěti sty lidmi uvnitř. Koncem osudného roku 1941 asistovali Arajs a jeho "vlastenci" při popravě 25 000 Židů v místě zvaném Rumbula. Tuto hrůzu "šířili" i v Bělorusku, Polsku a na Ukrajině. Po válce tento zločinec doslova zmizel, nicméně lovci nacistů jej vypátrali. Spravedlnost ho dostihla sice dost pozdě- až v r. 1979, ale z vězení již nevyšel.