Svítání

"Svítání" - tento český film režiséra Kubáska, je zpracovaný na námět spisovatele a tehdejšího senátora F. V. Krejčího. Film má dobrou myšlenku v té záplavě módních a líbivých operetek, lehoučkých obrázků o lásce a milkování, o nevěře a usmíření. Ano, je tu najednou film, který sice není vůbec průbojný, ale má svou účinnou tendenci, je inspirován těžkým životem a zachycuje kus dobové bídy. Režisér Kubásek zřejmě tu podlehl ruskému vzoru. Celá řada velmi dobrých scén, jakoby prstem ukazovala na ruské filmy, ať "Zemi" či "Cestu do života". Jeho režie využila působivých kontrastů mezi nezaměstnaností, hladem, bídou a novou, z válečných keťasů a spekulantů vzniklou společností, která je bezcitná a naprosto nevšímavá pro utrpení těch druhých. Zbohatlíci mají dost prostředků, aby utráceli své lehce nabyté peníze za zbytečnou nádheru toalet a přepychové zábavy. To ovšem dráždí k výrokům, jako: "...na to musí být jiné kladivo, silné, které roztluče všecku tu nespravedlnost.." Příběh filmu nekončí ovšem malomyslným zoufalstvím, nýbrž vírou v lepší doby, jichž svítání už se tuší, kdy znovu nastane radostný ruch práce. Bez ní nemůže být spokojeného, radostného života na zemi. Děj filmu neměl všude stejně dobrý spád, byla místa vleklá, při níchž měl divák dojem jako v divadle, kdy herec neslyší nápovědu a roli neumí. Herecký má film na české poměry neobvykle vysokou úroveň: byl to zejména děd Kučera, jehož postavu vytvořil Alexander Třebovský s procítěním a porozuměním osudu člověka, který hyne sice v nezaviněné bídě, jejíž příčínu dobře nechápe, ale neztrácí víru ani naději. Hudba E. F. Buriana podmalovává náladové scény, ať jde o hukot strojů nebo o vyjádření abstraktních duševních stavů. Celkem úroveň filmu je u srovnání s jinými tohoto druhu, že by mohl být i svítáním na lepší doby v české produkci.