Čarovné oči

Statkářský synek Robert Tulica se na dovolené v Tatrách zamiloval do krásné Cikánky Zorky a pozval ji do Prahy kde jí zajistil i vychovatelku - vdovu Majerovou. Zorka těžko odvykala svobodnému životu a jen láska k Robertovi ji držela v Praze. Po nějaké době jel Robert představit Zorku svému otci a bratrovi. Zorka si starého sedláka získala, ale zároveň vzbudila touhu Robertova bratra. Zůstala na statku i po Robertově odjezdu do Prahy aby pečovala o nemocného Robertova otce. Karel ji obtěžoval v noci v jejím pokoji a Zorka ho v sebeobraně uhodila do hlavy. Karel upadl a Zorka běžela za starým statkářem, aby se mu přiznala, že Karla zabila. Nemocný statkář z rozčilení zemřel a Zorka se uchýlila opět k cikánům. Mezitím se Karel probral z mdloby. Robert, který se vrátil domů, Zorku marně hledal. Zorka vyčerpáním onemocněla a ještě před shledáním s Robertem zemřela. Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I. Film byl natočen podle románu Bohumila ZAHRADNÍKA-BRODSKÉHO.Theodor PIŠTĚK tentoktát (velmi vzácně) v mladistvé milovnické roli. Režisér Václav KUBÁSEK a kameraman Josef Kokeisl dokázali během roku 1924 uvést čtyři filmy: Čarovné oči v únoru, Jindru, hraběnku Ostrovínovou a Dvojí život v říjnu, Děvče z hor v prosinci a ještě stačili vyrobit drama Okovy, které mělo premiéru v následujícím roce. Tato nadprodukce neznamenala žádnou minořádnou kvalitu. Všechny snímky si byly vzájemně podobné. Režijně nezvládnuté a rozvleklé melodramatické příběhy s teatrálně patetickými hereckými výkony - bez jednotné dějové linie, roztříštěný sled epizod, který se "režisérovi nepodařilo skloubit a vzájemně propojit"". - Luboš Bartošek v knize Náš film (str. 86). Několik paralelních příběhů se odehrává na venkovském velkostatku a blízké faře. Autor/Zdroj: Březina Václav/noticka