Mladá Madla s kmotrou se na poli setkají s císařem Josefem II., ten jim ukáže dalekohled a na památku Madle věnuje tolar. O mnoho let později Madla jako babička vypráví o setkání s císařem a o svém muži Jiřím kněžně Zaháňské. Na návštěvě u kněžny a komtesy Hortensie jsou i babiččina vnoučata Barunka, Jan, Vilém a Adélka. V Žernově se ubytují před odchodem na italské bojiště polní myslivci z Hradce. U hospodáře Mikeše nocují tři. Jeden z nich, podivínský černý myslivec s uhrančivýma očima, začne sledovat Mikešovu dceru Viktorku. Ani v kostele nemá Viktorka od jeho hlubokých hypnotizujících očí klid. Je nešťastná a přijme od kovářky škapulíř, aby ji před mužem ochránil. Při dožínkách, kdy se sejde celé okolí včetně babičky s dětmi, Viktorka předá paní kněžně ozdobený věnec. Myslivec ji ani zde nenechá v klidu. Dívka v rozrušení souhlasí se sňatkem s chasníkem Toníkem. Na Mikešovu žádost přemístí hejtman černého myslivce do jiného stavení. Jedné noci se vojákovi u splavu podaří vyznat Viktorce lásku. Později ji tu nalezne rýznburský myslivec, vracející se od babičky ze Starého bělidla, a odnese ji domů. Za tři dny vojáci z vesnice odejdou. Nemocná Viktorka se to dozví od sestry Mařenky. V noci za nimi uteče. Tři měsíce putuje s vojskem, ale na hranicích musí zůstat v nejbližší vesnici. Po týdnu je černý myslivec v boji s povstalci zabit. Pološílená Viktorka se i s narozeným dítětem vrátí do rodného kraje. U splavu se koupou děti Proškovy, babička je bedlivě hlídá. Viktorka hodí své dítě do řeky u splavu. V jeskyni ji nalezne rýznburský myslivec. On i Viktorčin otec Mikeš se ji však marně snaží chytit. V noci Viktorka zpívá u splavu ukolébavku. Zpěv doléhá i na Staré bělidlo, kde jej slyší i babička. Při dalším setkání Viktorka ani nepozná svého otce. Komtesa Hortensie navštíví babičku a vypráví o svém setkání s Viktorkou. Po měsíci marného snažení se Mařence podaří sestru přivést do statku k umírajícímu otci. Po jeho smrti však nešťastnice opět uteče do lesa. Kněžna Zaháňská pořádá hon, jehož se zúčastní i komtesa Hortensie. Nebohou Viktorku při bouřce zabije blesk. Její tělo objeví lovci s komtesou. Babička s dětmi a kněžna Zaháňská se loučí s mrtvou dívkou. (Podle dochovaného scénáře)
Poznámka
Projekt byl v tisku ohlašován již od listopadu 1932 do února 1933 a znovu od února 1935. Původně byl film myšlen jako „světelná báseň“ s hudbou Dalibora C. Vačkáře. Ač se natáčení mělo odehrát v červenci a v srpnu 1935, nakonec byly v září 1935 natočeny pouze exteriéry. Do ateliéru se film pro neutěšenou finanční situaci výrobny nedostal, zůstal nedokončen a dnes je ztracen.
Ještě v listopadu a prosinci roku 1936 a v červnu a červenci 1937 tisk oznamoval, že film bude v produkci Annafilmu Anny Švecové podle znovu přepracovaného scénáře v ateliérech dokončen a uveden. Jan Svoboda následně účast Annafilmu popřel. Krátce měl film pod dohledem také bankovní závod Zdeněk Horáček. Do role kněžny Kateřiny Vilemíny Zaháňské byla zprvu zamýšlena herečka
Růžena Nasková.
Zdroj: NFA
