Obraz

Když se ve Třech mužích ve člunu (o psu nemluvě) Jerome se svými přáteli balí na cestu po Temži, vybaví se mu příhoda, jak jeho strýc Podger věší obraz. Příběh je to půvabný, a není divu, že se mnohokrát objevil na jevištích, filmových plátnech i obrazovkách, často pak i mimo původní rámec Tří mužů ve člunu, jejichž autorem byl Jerome Klapka Jerome. Zajímavý je postup, jakým se k tomuto televiznímu zpracování anekdotického příběhu nakonec dostal režisér Frič. V Čechách tuto příhodu použil (čtěme "ukradl") již František Xaver Svoboda do své veselohry Poslední muž. Při jejím prvním filmovém zpracování v roce 1934 (Poslední muž - s Hugo Haasem v hlavní roli prof. Kohouta), které režíroval právě Mac Frič, měl ovšem Háchova překladu znalý Frič proti použití této scény ve Wassermanově scénáři výhrady. O třináct let později ovšem Svobodovu hru znovu zfilmoval Vladimír Slavínský, v roli Kohouta tentokrát s Jaroslavem Marvanem, a Marvanova dnes již legendární scéna věšení obrazu se stala jednou z ozdob filmu Poslední mohykán (1947). O dalších sedmnáct let později po ní tedy opět sáhl i Mac Frič. V období, kdy tento z nejschopnějších a nejpracovitějších českých filmových režisérů nesměl vinou komunistického zákazu točit filmy, a výjimečně mu bylo povoleno jen tu a tam natočit něco málo pro televizi, tedy Frič sáhl po příhodě, jak strýc Podger věší obraz. A udělal dobře, protože díky jemu i skvělému Vlastimilu Brodskému vznikl krátkometrážní snímek (tehdejší terminologií "televisní mikrokomedie"), dodnes záživný a půvabný.