Bez umrtvení

Ve druhé polovině 70. let chtěl poměrně vytížený Andrzej Wajda natočit film s některým z mladých tvůrců působících v jeho tvůrčí skupině „X". Volba padla na Agnieszku Hollandovou, kterou oslovil ohledně napsání scénáře. Zadal jí také námět filmu: měl pojednávat o muži středních let, kterého náhle opustí žena a jemu se hroutí celý svět. Také název snímku - Bez umrtvení - byl předem jasný. Wajda ho zaslechl během rozmluv s hercem Danielem Olbrychským, jenž tento výraz použil v podobném kontextu. Hollandová po řadě dlouhých diskusí s režisérem tuto zprvu obecnou zápletku obohatila o mnoho podstatných motivů a začal tak vznikat scénář typický pro proud tzv. kina morálního neklidu, v němž se politické události prolínají s osobním životem hrdinů. Scenáristka do příběhu přidala osobní vzpomínky na politické pronásledování svého otce, pro větší věrohodnost promítla do postavy novináře Michalowského charakteristické motivy z profesní dráhy polského publicisty Ryszarda Kapuścińského. Na základě Wajdových požadavků pak psala scénář již s představou konkrétních herců. Hlavní roli měl ztvárnit Zbigniew Zapasiewicz - po velkém úspěchu Zanussiho Ochranného zbarvení (Barwy ochromne, 1976) jeden z předních představitelů proudu kina morálního neklidu, dále se počítalo s herečkami Ewou Dałkowskou a Krystynou Jandou. Na přípravu filmu a jeho realizaci pak Hollandová vzpomíná: „Rozhovory s Andrzejem, jeho reakce, mlčení, únava, entusiasmus i jeho práce během natáčení - to vše pro mě bylo lepší školou režie než celé mé studium." Scénář mohl být realizován v původní kritické podobě jen kvůli nečekané smrti Janusze Wilhelmiho, nesympatického šéfa výboru pro kinematografii. Wajda se svébytně vypořádává se společenskými problémy, jež trápily Polsko druhé poloviny 70. let. Vypráví příběh novináře a spisovatele Michalowského, který se po návratu ze zahraniční cesty dostává do zvláštní životní situace. Načichlý západní svobodomyslností a demokracií otevřeně hovoří v diskusním televizním pořadu o výhodách a nevýhodách života za polskými hranicemi. Za nepřímou kritiku socialistického systému ztrácí ze dne na den své jistoty: nejprve zaměstnání, blízké přátele a posléze i rodinné zázemí. Michalowski si zpočátku naivně myslí, že může docela rozumně zabránit svému pádu, ale mechanismy totality jsou silnější. Wajda důkladně popsal situaci své doby, kdy člověk mohl v jediném okamžiku přijít o postavení a veškeré nabyté hodnoty. Výborný Zbigniew Zapasiewicz dokázal světaznalého a sebejistého liberála Michalowského proměnit v apatického hrdinu, kterému se zhroutil celý svět a pro kterého existuje jen jediné východisko - smrt. Film získal Velkou cenu na festivalu v Gdaňsku, nicméně hned poté byl pranýřován komunistickým tiskem jako nebezpečný a nevhodný. Pavla Bergmannová, Letní filmová škola 2012