Raději potmě

První čtvrtletí letošního roku zastihlo původní televizní dramaturgii pražského studia v nedobré situaci. Ve třech měsících, kdy tradičně vrcholí umělecká sezóna, byly uvedeny všeho všudy jen dvě její původní práce, na Nový rok Jan Jílek Láska jako trám a nyní Františka Ditricha RADĚJI POTMĚ. To je bilance smutná, která ukazuje, že pražské dramaturgii (ale bratislavská na tom není o nic lépe) se nedaří rozvíjet původní tvorbu. I zde jistě sehrály svou nepříznivou úlohu administrativní zásahy, jež před časem postihly některá připravená reportážně dramatická díla, avšak trvale se na to vymlouvat nelze. Podobný tlak existoval i v jiných dramatických žánrech, a přesto tam situace nikdy nedošla tak daleko. Raději potmě je pokus o psychologickou studii strachu z důsledku upřímnosti a důvěřivosti. Středem autorovy pozornosti je mladá lékařka, jejíž manželství se rozpadá a která se domluví se starým penzistou, aby jejího manžela sledoval jako soukromý detektiv. Kamenem úrazu tohoto příběhu je, že se autorovi sice podařilo celkem výrazně vykreslit vedlejší postavy, ale ve výpovědi o vnitřním procesu hlavní hrdinky zůstal divákům dlužen mnoho podstatného. Proč řešila svou manželskou krizi tak trapným způsobem, bylo možno jen těžko se dohadovat; nejdůležitější motiv, který celý děj uvedl do pohybu, proto postrádal přesvědčivost. Jednotlivé postavy byly jen portrétovány ve statických dialozích, místo aby se před diváky rozvinul dynamický obraz jejich vývoje. Hra proto zaujala spíše jednotlivými životními postřehy o trapnosti pokrytectví a zbabělé neupřímnosti ve vztazích mezi nejbližšími lidmi, než dost nejasnou hlavní dramatickou myšlenkou. Režisér František Filip textu velmi prospěl střídmou inscenací, pro niž získal znamenité herecké interprety. Zejména František Smolík, Olga Scheinpflugová, Blanka Waleská, Marie Rosůlková a Eduard Kohout se podařilo sice jednostrunně, ale přesto účinně charakterizovat starosti, malichernosti i krutosti lidí žijících především v zajetí minulosti. Jana Hlaváčová a Luděk Munzar dávaly povahy mladých rozváděných manželů, autorem jen málo konkrétně naznačené, podstatně méně příležitostí. BLÁHA, Zdeněk. [i]Raději potmě.[/i] Rudé právo. 1968, roč. 48, č. 72 [13. březen], s. 5. [upraveno]