S divadelní hrou amerického autora
Frank D. Gilroy KDO ZACHRÁNÍ KOVBOJE se naši diváci seznámili poprvé před jedenadvaceti lety na scéně pražského Komorního divadla. Už tehdy zaujal příběh dvou přátel, demobilizovaných vojáků druhé světové války, kteří se setkají po letech a srovnávají své dávné představy o životě se skutečností. Ani jeden nechce přiznat, že ztroskotal. O to větší je rozčarování každého z nich, když i o druhém zjistí onu nelítostnou pravdu. V podobě televizní inscenace zhlédli hru diváci v neděli 28. července [1985] večer. Režisér a scenárista
Pavel Háša (dramaturgem byl
Roman Hlaváč) ji upravil v tom smyslu, že válečný příběh posunul do doby války ve Vietnamu a oba přátelé se scházejí patnáct let po návratu do vlasti. Po této době vzpomínají na své naděje Albert Cobb, řečený Kovboj, kterého zosobnil
Jan Teplý, a Larry Doyle, hraný
Ladislav Mrkvička, který mu ve válce zachránil život. Třetí ústřední postavou je Cobbova manželka, představovaná
Jana Hlaváčová.
Jednotlivé části dramatu připomínaly onu společenskou hru na pravdu, kdy se na kladené otázky odpovídá vždy podle skutečnosti, ať je jakkoliv bolestná či krutá. Albert Cobb chce třeba zapomenout na chvíle, kdy se mu naplnil dávný sen žít na farmě. Poznal však, že to už nedokáže, i když v tomto prostředí vyrůstal. Ovládl ho totiž pocit, že v životě nebylo nic než ona prokletá válka. Sám se stal navíc obětí biologické války vedené proti vietnamskému lidu; spolu se ženou nepřivedli na svět tolik očekávaného syna Larryho, ale uzlík kostí a masa bez lidské podoby. Doylovi se zase po čase otevřelo zranění utrpěné při Kovbojově záchraně a jeho život se počítá na dny. Proto vlastně vyvolal tuto konfrontaci, aby se ujistil, že nepoložil život nadarmo, že bez něj by neexistoval šťastný Albertův život osobní i manželský ani jeho syn Larry. Nic takového však není pravda.
Bylo to opravdové drama, sevřené, bez popisností či upovídanosti. Režisér
Pavel Háša umístil příběh do věrohodného prostředí bytu Cobbových, které nerušilo děj jako některá jiná známa z děl hrajících si na prostředí made in USA. Vedl herce k přesvědčivé výpovědi a všichni tak přispěli ke zdaru inscenace. Svým výkonem dominoval
Jan Teplý, který dokázal bez velkých gest tlumočit charakter i jednání Alberta Cobba a potvrdil, že je výtečný herec. Televizní inscenace prokázala, že i nijak originální půdorys hry, jakým je srovnání představ mládí, byť prožitého ve válce, s realitou dospělosti může upoutat pozornost. Je to především díky výpovědi, kterou zprostředkovává. Válka totiž zasáhla oba hrdiny tak, že ačkoliv přežili všechna strádání, nedokáží plnohodnotně žít jako druzí. Pravda, po návratu oba nabrali dech k naplnění svých představ, ušli i první kroky po nové cestě, oženili se, Albert začal na farmě, Larry se věnoval studiu lékařské vědy. Válka se však ozvala znovu, a to v podobě trvalého poznamenání nejen psychického, ale i fyzického. Zastírání si opravdových tragédií, které mají za sebou i dále prožívají, slouží jen jako zástěrka skutečnosti, že pro oba není záchrany. Válka svými důsledky pronikla tak hluboko do jejich organismu, že postihla samu dřeň jejich bytosti. Tato bohužel stále aktuální výpověď vyzněla tak působivě právě proto, že byla vyslovena uměleckým sdělením, dramatem s výraznou etickou a společenskou hodnotou. Převedení do podoby televizní inscenace toto vše nejen zachovalo, ale ještě zdůraznilo.
CINGER, František. [i]Krutá hra na pravdu. O válce a následcích lidi trvale poznamenávajících.[/i] Rudé právo. 1985 [1. srpen], roč. 65, č. 179, s. 5. [upraveno]
