Jiří Fiala

Skladatel Jiří Julius Fiala pocházel z hudebně založené rodiny, jeho otec Ferdinand Fiala působil jako koncertní mistr a hrál s Českou filharmonií, mnohem známější jsou ale jména Jiřího bratranců, jimiž byli herci Ferenc Futurista (1891-1947) a Eman Fiala (1899-1970). Jiřího starší bratr Ferdinand Fiala (1888-1953) začínal u filmu také jako herec, později byl ale především architektem a podílel se na řadě titulů meziválečné a poválečné éry. Jiří Fiala stejně jako ostatní příslušníci rodiny jevil od dětství náklonnost k umění a věnoval se hře na klavír, v letech 1910-1913 studoval na pražské konzervatoři obor skladba a hru na varhany, poté prošel soukromým studiem u hudebního skladatele Vítězslava Nováka. Za první světové války začínal jako kapelník v biografu, později své aktivity spojil s několika divadly (Aréna na Smíchově 1916-1922, Tylovo divadlo 1924-1925), krátce byl šéfem opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1925-1926), poté prošel dalšími scénami, mj. působil na Slovensku. V hudební tvorbě Jiřího Fialy převažují skladby pro klavír a písně, napsal také dvě opery (Lásky div, Golem), z jeho působení v divadlech vyplynulo také komponování scénické hudby. Významnou položku ve Fialově tvorbě tvoří filmová hudba, kterou napsal k bezmála třiceti celovečerním titulům, později skládal také pro krátké dokumenty. Do sféry filmu nicméně Fiala vstoupil původně jako herec a ve 20. letech ještě v němé éře se objevil v několika menších rolích (POSLEDNÍ POLIBEK, 1922; WERTHER, 1926). Skladatelská tvorba Jiřího Fialy pro film zahrnuje několik umělecky významných titulů prvorepublikové a protektorátní kinematografie, kdy komponoval doprovod pro několik filmových zpracování kvalitních literárních předloh (MARYŠA, 1935; BABIČKA, 1940; MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA, 1940; PANTÁTA BEZOUŠEK, 1941; MĚSTEČKO NA DLANI, 1942; JAN CIMBURA, 1941). Nevyhnul se ale ani tvorbě pro průměrné, komerčně ale velmi úspěšné veselohry (ANDULA VYHRÁLA, 1938; SVÁTEK VĚŘITELŮ, 1939). V této době také Jiří Fiala stál znovu několikrát i před kamerou, vesměs v menších postavách dirigentů (HRDINA JEDNÉ NOCI, 1935; MASKOVANÁ MILENKA, 1940; EXPERIMENT, 1943). Za války přijal také své poslední angažmá v divadle a v letech 1940-1944 byl kapelníkem tehdy populární Uranie v pražských Holešovicích. Také po druhé světové válce pokračoval Fiala ve spolupráci s režiséry, kteří jej oslovili již dříve, byl to například Martin Frič (POLIBEK ZE STADIONU, 1947; BYLO TO V MÁJI, 1950), František Čáp (MUZIKANT, 1947) nebo Miroslav Cikán (MUŽ V POVĚTŘÍ, 1955). V této době Jiří Fiala rozšířil svou tvorbu o hudbu ke krátkým dokumentům a osvětovým filmům. Před kamerou se objevil naposledy v malé roli klavíristy v lyrickém filmu ŘEKA ČARUJE (1945). Jiří Julius Fiala zemřel v Praze 3. srpna 1974 ve věku 81 let.