Dimitri Tiomkin

Nejvýkonnější, nejplodnější a nejznámější skladatel vysoce kvalitní, krásné, emotivní filmové hudby – rodák z Ukrajiny, z městečka Kremenčuku - Dimitrij Zinovijevič Tiomkin se narodil v Carském Rusku 10. 5. 1894. Timo, jak mu říkali, vyrůstal s hudbou díky povolání matky, která byla nejen koncertní umělkyní, ale i učitelkou hudby a hry na klavír a zpěvu. Otec, který se s matkou rozvedl ještě před revolucí, byl slavný lékař - biochemik Paul Ehrlich, který se odstěhoval do Berlína, kde se znovu oženil. Timo se stal posluchačem „Petrohradské konzervatoře“, a klavír studoval u tehdy věhlasných profesorů - německého umělce Felixe Blumenfelda a virtuosky Isabelle Venger. Na scéně koncertních sálů se objevil už jako malý kluk – byl ve svém věku uváděn, jako zázračné dítě. Jeho učitelem se stal tehdy ředitel konzervatoře fenomenální skladatel Alexander Glazunov, u kterého studoval skladbu, a jeho pozdější tvorbu svým způsobem - citovým ztvárněním značně ovlivnil. Nastala doba hledání, a nastoupil čas avandgarní hudby, umělci se potulovali po celé Evropě a učili se novým směrům, nejen hudebním. V té době se jeho přáteli stali hudební skladatel Sergej Prokofijev a tanečník Michajl Fokin. Snad i zde v novém tvůrčím kotli vznikl zájem o americkou hudbu spolu s dílem Irvinga Berlina. Dimi si přivydělával v kinech při doprovázení děje němých filmů, korepetoval a jezdil na turné s primabalerínou Tamarou Krasavinou, naprostou světovou baletní špičkou, a na turné se seznámil s komikem Maxem Linderem, pro něhož a jeho výstupy dělal klavírní improvizace. Znechucen porevolučním stavem v Rusku, se rozhodl, že chce žít naprosto někde jinde, a v roce 1921 se mu podařilo dostat do Německa, k otci. Ten mu umožnil další studia u učitelů Hugo Leichenstritta, Egona Petri a Ferruccio Busoniho. Od roku 1922 už byl častým solistou Berlinské filharmonie. Koncertoval také ve Francii a Anglii, ale USA se stalo v roce 1925 jeho cílem. Odjel sem s tanečnicí a choreografkou Albertinou Rasch, se kterou se v tom samém roce oženil. Společnost MGM učinila objednávku jeho manželce Albertině na asistenci choreografie v muzikálových novinkách a ve zvukových filmech, Tiomkin naopak získal zakázku na hudbu k pěti filmům. Ihned v závěsu se o jeho hudbu velice zajímala spol. Universal. Nicméně Timo chtěl koncertovat, takže se na čas vrací na koncertní scény v New Yorku a pro Florence Ziegfielda Jr. skládá – populární hudbu a zpěvní party. Dimitri se rozhodl pro filmovou hudbu, působí však na volné noze, a z počátku se mu příliš nedaří prosazovat, nejen hudbu, ale i lepší výdělek pro skladatele, jehož hudba má být stěžejním základem pro celkovou atmosféru a vyznění děje. Tato představa byla bezezbytku splněna v hudebně-operetní formě, v kombinaci s výbornými operními zpěváky a herci - Jeanette MacDonald a Nelsonem Eddy v Naughty Marietta – 1935. I díky hudbě má film úspěch. V roce 1937 se Tiomkin stal občenam USA a mezi své úspěchy počítal i přátelství s režiserem Frankem Caprou, k jehož filmu Lost Horizont složil v roce 1937 hudbu. Během druhé světové války píše strhující dojemnou hudbu k filmům, koncertuje, natáčí gramodesky a účinkuje v rozhlase. Po válce vytváří hudbu k filmům - Girl with the Flaxen Hair, Portrait of Jennie, nebo k Cyrano de Bergerac z roku 1950. Mezi jeho tvorbu patří také tři filmy Alfreda Hitchcocka, skládá hudbu k westernům jako - Duel in the Sun 1946 Kinga Vidora, nebo s Howardem Hawksem v Red River 1948 s Johnem Waynem. Další skutečně zaslouženě vysoké skóre získal za hudbu k filmu - V Pravé poledne - High Noon 1952, s herci Grace Kelly a Gary Cooperem - s ústřední a naprosto famozní písní - Do Not Forsake Me, Oh My Darlin. Pokud bychom chtěli vědět kolik filmových písní složil – bylo jich 25, pochopitelně mimo filmovou hudbu provázející a podbarvující filmy. Tiomkin je autorem hudby k filmům Obr - Giant – 1956, Stařec a moře - The Old Man and the Sea 1958, nebo Děla z Navarone - The Guns of Navarone 1961. Psal hudbu pro TV seriály, hudbu pro Rawhide – s Clintem Eastwoodem 1959. Mezi jeho moderní tvorbu - patří i nadčasové pojetí a aranžmá ve filmu - The Ballad of Jim West, kde se používala elektrická kytara v synkopovém rytmu ve spojení se žesti. Dimitri Tiomkin se v roce 1972 odstěhoval se svou druhou manželkou Cynthiou Patch (první manželka, baletka Albertina Rasch zemřela v roce 1967 v USA) do Anglie, usadili se v Londýně, kde 11. 11. 1979 Tiomkin umírá na komplikaci po zlomené kyčli ve věku 86 let. Marta Holubová-clara.bow