Klára Cibulková

Herečka, tanečnice a zpěvačka Klára Cibulková se mimo svou uměleckou práci věnuje také pedagogické činnosti v Dětském divadelním studiu. K. Cibulková je životní partnerkou herce, moderátora, tanečníka a zpěváka Tomáše Pavelky. Klára Cibulková začínala s herectvím již v dětském věku navštěvováním dramatického kroužku, a proto je celkem logické, že se po ukončení gymnaziálních studií rozhodla pro vysokoškolské umělecké vzdělání na pražské Divadelní akademii múzických umění. Po absolvování nastoupila Cibulková k souboru CD 94 a poté přešla k hereckému souboru pražského Švandova divadla na Smíchově, jehož členkou je do dnes. Cibulková na prknech bývalého Labyrintu začínala rolí Sofie ve Vostrého adaptaci Goetheova Clavija a přes další tradiční role klasického divadelního repertoáru, ať ze Shakespearova pera, k nimiž patří Helena ze Snu noci svatojánské či Julie ze hry Oko za oko; popřípadě z pera Molierova, kdy stihla být Elmirou z komedie Tartuffe; se dostala i k postavám ruských autorů. Klára na jevišti stihla být Jelenou Andrejevnou z Čechovova Strýčka Váni, Nataljou Petrovou z Turgeněvova Měsíce na vsi nebo Agátou z Gogolovy Ženitby. Doslova excelentní výkon s plnohodnotným propojením komplexnosti svého talentu včetně pěveckých i tanečních kreací pak Klára Cibulková předvedla v postavě Flaminie ze Schnitzlerovy komedie Casanova v lázních. V posledních několika letech lze na divadelním jevišti Cibulkovou zastihnout především v současných hrách, zejména komediálně laděných. V Hrbkem výtečně adaptovaných komediích se Cibulková objevuje jako Lise v Kdo je tady ředitel? Larse von Triera nebo jako Alice z Knutzonových Řemeslníků. K. Cibulková hraje ale i v dílech současných domácích autorů a to v Langově režii grotesky R. Denemarkové Peníze od Hitlera Vlastu Němcovou nebo v autorském Kudláčově projektu Nakrm hada na své hrudi. Klára Cibulková na divadelních prknech již několikrát dokázala své umělecké kvality a doufejme, že ji dlouho ještě sloužit budou stejně tak jako štěstí na výběr spolupracovníků či rolí v netradičně pojatých projektech. Klára Cibulková se před kamerou poprvé mihla v dodnes nedoceněném Rážově historickém životopisném velkofilmu o svaté Zdislavě z Lemberka realizovaném pod názvem V erbu lvice a přes další drobné role například v Soukupově komedii Byl jednou jeden polda nebo v Herzově seriálové adaptaci Černých baronů na sebe nejvíce upozornila v dílech režiséra Ivana Pokorného, jenž ji obsadil nejenom do kriminálního dramatu Město bez dechu, ale coby obhájkyni také do vynikajícího psychologického snímku Smrt pedofila. Dá se napsat, že Pokorný je de facto Cibulkové osobním režisérem, neboť pod jeho vedením zatím dostala nejvíce hereckých příležitostí pro práci před kamerou a zároveň získala i role, které se dokázaly zapsat do srdcí či pamětí diváků, což jasně dokládá jedna z hlavních rolí v jeho vícedílné Agentuře Puzzle s prvky mystery, ústřední role v dosud nedokončeném milostném snímku s homosexuální tematikou Bouřlivě s tebou nebo postava Aleny Olšanské, další z hlavních rolí, tentokráte v populárním televizním seriálu Kriminálka Anděl. Kláry Cibulkové si mohli diváci všimnout i v dalších seriálech, ke kterým můžeme zařadit třeba Polišenského Světla pasáže, kde hrála Adélu Jungmannovou nebo v diváky i kritiky ceněném Dokonalém světě. Cibulková ale logicky pracuje i s dalšími režiséry; například s F. Renčem, který ji obsadil do role redaktorky v jeho zfilmovaném Vieweghově bestselleru Román pro ženy nebo s J. Herzem, který jí svěřil postavu Romkové v historické válečné psychologické drámě podle skutečných událostí nazvané Habermannův mlýn. Z výčtu je patrné, že Cibulková má i před kamerou jasně našlápnuto k hvězdným výškám a vzhledem k tomu, že nové herecké kreace pro plátno či obrazovku v jejím případě již vznikají a mnohé další jistě přijdou, přejme jí, aby již jednou zmíněný Habermannův mlýn nebyl zdaleka jejím filmem posledním. Divadlografie (umělecká): 2oo2 – Johhann Wolfgang Goethe & Jaroslav Vostrý: Clavijo (Sofie); Kornel Hamvai: Čas katů (Lili / Madame Lavoisier); 2oo3 – David Storey: Den matky (Judy); Jean Baptiste Poquelin de Moliere: Tartuffe (Elmira); Pierre Aristide Bréal: Velká mela (Josefina); Ben Jonson: Volpone (Celia); Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba (Agáta); 2oo4 – Whilliam Shakespeare: Oko za oko (Julie); Georg Büchner & Dodo Gombár: Vojcek - der Romantiker (Marie); 2oo5 – Dea Loher: Klářiny vztahy (Irene); Whilliam Shakespeare: Sen noci svatojánské (Helena); 2oo6 – Sam Shepard: Nebožtík Henry Moss (Conchalla Lupina); Nikolaj Koljada: Slepice (Alla); Roland Schimmelpfennig: Žena z dřívějška (Romy Vogtländer); 2oo7 – Anton Pavlovič Čechov: Strýček Váňa (Jelena Andrejevna); 2oo8 – Jakub Štorek & Eva Prchalová & Petr S.Butko & Petr Vydra: Oděsa (Natálie); 2oo9 – Artur Schnitzler: Casanova v lázních (Flaminia); Lars von Trier: Kdo je tady ředitel? (Lise); Ivan Sergejevič Turgeněv: Měsíc na vsi (Natalja Petrova); 2o1o – Radka Denemarková: Peníze od Hitlera (Vlasta Němcová); 2o11 – Eduard Kudláč: Nakrm hada na své hrudi (ona); Line Knutzon: Řemeslníci (Alice); … zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské kultury