Jindra Láznička

Nenápadný herec menších rolí Jindřich Láznička (1901) se narodil v Praze do rodiny městského kapelníka. Vyučil se pekařem a cukrářem, divadlo ho však lákalo víc a herecké začátky prožíval v kočovné Lachmanově společnosti. V průběhu let 1921 - 46 hostoval v divadlech v Olomouci, v pražské URANII, v pražské ARÉNĚ i v NOVÉM DIVADLE OLDŘICHA NOVÉHO. Méně známá je také jeho spolupráce s rozhlasem - nahrál desítky šansonů a více než 300 gramofonových nosičů. Krátce po válce se odstěhoval na Slovensko, kde zůstal přes dvacet let věren bratislavské NOVÉ SCÉNĚ. J. Láznička se převtělil do více než 40 epizodních rolí povětšinou dobrosrdečných sluhů, domovníků, listonošů i úředníků ve známých titulech válečných a poválečných filmů - např. Falešná kočička (1937), Kristián (1939), Madla zpívá Evropě, Přítelkyně pana ministra (1940), Karel a já, Městečko na dlani (1942), U pěti veverek (1944), Řeka čaruje (1945), Hostinec U kamenného stolu (1948), Pole neorané (1953), Skalní v ofsajdě (1960). Nejspíše si jej vybavíme v roli domácího úředníka Houžvičky v komedii DÍVKA V MODRÉM (1940), kdy se o přízeň notáře Karase (Oldřich Nový) roztomile "přetahoval" s hospodyní Otýlií (Antonie Nedošínská). Jeho poslední rolí byl zbrojnoš v hudební pohádce Šíleně smutná princezna (1968). O soukromí Jindry Lázničky toho věru moc nevíme - pouze, že byl několik let blízkým přítelem herečky Anny Budilové-Steimarové (1899-1962), o osm let později - v květnu 1970 tento dnes již téměř zapomenutý herec v Bratislavě umírá.