Děvčica z Beskyd

Poslední Čápův protektorátní snímek se podobně jako Tanečnice (1943) soustředí na dvě ústřední ženské hrdinky, které nadto opět ztvárňují Čápovy oblíbené protagonistky, Jiřina Štěpničková a Marie Glázrová. Kromě nich se ve filmu objevují další herecké ikony doby, Gustav Nezval, Jaroslav Vojta nebo Otomar Korbelář. Nejvýraznější figurou je Heva s tváří Štěpničkové. Čápova dvorní herečka často představovala osudem stíhané venkovské ženy (obvykle ve folklorním kroji) ztělesňující vlastnosti jako ctnost, pokoru a věrnost. Zpravidla se tak objevovala v adaptacích české literatury, tj. ve filmech s vyššími uměleckými ambicemi lákajícími diváky na národní hodnoty, což dodávalo její slávě svou specifičnost. Tuto část hereččiny kariéry odstartovala Maryša (1935) Josefa Rovenského a patří do ní také nezapomenutelná vedlejší role tragické Viktorky v Čápově Babičce (1940). Dramatický příběh filmu Děvčica z Beskyd se odehrává na samotě v nádherných zimních lokacích divokých hor, kde vedle sebe sousedí dvě chalupy. V obou žijí ženy, o které se ucházejí dva muži. Terezka je svobodná a má dva nápadníky, Heva žije s manželem, ale dotírá na ni její bývalá láska. Tyto milostné trojúhelníky vytvářejí kromě žárlivosti také nebezpečné krizové situace. Do vztahových peripetií vstupují kromě citů i mocenské sousedské boje. Působivé obrazy exteriérů, které ilustrují osobitou atmosféru místa, nasnímal Ferdinand Pečenka, Čápův stálý spolupracovník a velká kameramanská osobnost české kinematografie. Scénář napsal podle románové předlohy beskydského rodáka, národopisce a pedagoga Miloslava J. Sousedíka Paprádná nenaříká mladý spisovatel Jan Drda. Ten se s Františkem Čápem setkal později ještě na zajímavém noirově laděném snímku Znamení kotvy (1947). Nejznámějším Drdovým zápisem do učebnic filmu je pak bezpochyby drama Vyšší princip (1960), u nějž spisovatel přepsal do scénáře vlastní povídku. Marie Barešová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017