Archa bláznů

Vedle československých filmů, které se v letech normalizace ocitly z nejrůznějších důvodů v trezoru, existují ještě některé snímky, jež ve své době ani nemohly být dokončeny. Mezi ně patří i dílo Ivana Baladi Archa bláznů s výstižným podtitulem Vyprávění z konce života. Ačkoliv tedy má copyright 1990, bylo realizováno v roce 1970 a až letos bylo dovedeno do výsledného tvaru. - Film je přepisem povídky Antona Pavloviče Čechova Pavilón č. 6. V intencích předlohy podává sugestivní obraz zmaru člověčenství, rozpadu osobnosti, jež nedokáže unést „tíži světa". Z množství figur a figurek, které neustále zabydlují plátno, se vylupuje hlavní postava dramatu, šéflékař zchátralého špitálu v blíže neurčené gubernii. Starý muž si uvědomuje svou životní prohru a jeho organismus na to reaguje. Tam, kde je jen surovost, špína, zloba, neschopnost a pokrytectví, nemůže inteligentní jedinec vzdorovat věčně. Jeho osobnost se v rozpadlém prostředí nutně musí rozpadnout také... - Tvůrci černobílého snímku originálně kombinují naturalismus se stylizací, v duchu vyhraněné poetiky filmu šedesátých let neustále atakují diváky obrazem, prudkými střihy, bohatou zvukovou složkou, inscenací nabitou významy, postavami i dominujícím pocitem zmaru. Možná, že Archa bláznů v této poetice zachází příliš daleko, přesto se však jistě řadí mezi výjimečná díla naší kinematografie. Musíme dodat, že podle Čechovovy předlohy byl natočen jugoslávský snímek režiséra Luciana Pintilieho Pavilón č. 6 (1978), rovněž do značné míry poznamenaný naturalismem, který se u nás hrál ve filmových klubech. Film byl natočen v letech 1969 a 1970, pak pozastaven na příkaz ředitele Filmového studia Barrandov Jaroslava Šťastného po dohodě s ústředním dramaturgem studia Ludvíkem Tomanem. Dokončen a uveden byl až v listopadu 1990, v úvodních titulcích je copyright 1990. Zdroj: Filmový přehled