Antonín Hardt

Herec Antonín Hardt pochází z Prahy, dětství a mládí ale prožil v Liberci, kde také absolvoval gymnázium. Pak se vrátil do Prahy, kde vystudoval herectví na DAMU (1957). Ještě jako student dostal první možnosti vystoupit před filmovou kamerou a v bezejmenné epizodě mladého družstevníka debutoval v komedii NÁVŠTĚVA Z OBLAK (1955). Z dalších filmů, které natočil ještě za studií, můžeme uvést dodnes slavnou komedii FLORENC 13.30 (1957). Hned po absolutoriu získal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde strávil čtrnáct let (1957-1971). Výčet jeho divadelních rolí v Budějovicích je bohatý, s jistotou se pohyboval především v klasickém repertoáru domácích i světových autorů, přičemž od malých rolí se vypracoval ke středně velkým úlohám. Ve druhé polovině šedesátých let dostal i několik hlavních rolí, za zmínku stojí jeho kreace ve slavné Charleyově tetě nebo v Brechtových hrách Žebrácká opera nebo Život Galileiho. Mimopražské angažmá ale omezovalo jeho možnosti filmu a v této době hrál jen malé role ve dvou filmech. Velké role a úspěchy na jevišti Jihočeského divadla byly impulsem k nabídce na přestup do Prahy a v letech 1971-1980 byl Antonín Hardt angažován ve Vinohradském divadle. V osobnostně silném hereckém souboru se tady ale musel smířit spíše jen s vedlejšími rolemi (Král Krysa, Letní hosté, Dvanáct rozhněvaných mužů). Doba normalizace dala Hardtovi možnost uplatnění i v mimouměleckých sférách a jako člen KSČ se angažoval politicky a v různých společenských organizacích. Na to také navazoval jeho post ředitele Hudebního divadla v Karlíně, který zastával od roku 1980 až do pádu komunistického režimu. V této době působil také pedagogicky na DAMU. Podobně jako jiní politicky aktivní kolegové, tak i Hardt v této době dostával ve filmu především role funkcionářů, úředníků, případně kriminalistů. Z kriminálního žánru můžeme připomenout filmy ZATYKAČ NA KRÁLOVNU (1973) nebo NOC KLAVÍRISTY (1976), objevil se také v několika politikou ovlivněných titulech, jen výjimečně se mihnul v komediích (PÁTEK NENÍ SVÁTEK, 1979). Hrál také v řadě seriálů různých kvalit, převážně z nedávné či starší historie (VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985; ZLÁ KREV, 1986; GOTTWALD, 1986; RODÁCI, 1988). Často spolupracoval i s rozhlasem. Po roce 1989 zůstal Antonín Hardt nějakou dobu bez angažmá, v roce 1992 se ale vrátil do Karlínského divadla jako operetní a muzikálový herec (My Fair Lady, Polská krev, Veselá vdova, Někdo to rád horké, West Side Story), dnes pohostinsky vystupuje také v Divadle Radka Brzobohatého. Před kamerou se ale objevuje již jen výjimečně, naposledy hrál v seriálu NÁHRDELNÍK (1992), jeho další příležitostné aktivity ve filmu jsou spojeny s avantgardními a distribučně omezenými projekty. Antonín Hardt je dodnes politicky aktivním, často vystupuje na podporu KSČM, je členem Herecké asociace, Výboru národní kultury, působil také v Jednotě hudebního divadla. Od Nadace Život umělce obdržel v roce 2006 cenu Senior Prix.